❝tak moc mě mateš. něco děláš mému srdci a já si to neumím vysvětlit.❞
❝omlouvám se.❞
-
seo changbin je sedmnáctiletý teenager, který skrývá tajemství z minulosti. tajemství, které ničí jeho již dosti zkažený vztah s jeho matkou. má v plánu svoje ta...
SONG: DIVINE INTERVENTION: YANG YOSEOB (HWARANG OST)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
---
"Chceš aby jsme šli ke mně nebo abych já přišel k tobě?" Zvedl jsem hlavu a koukl se na Felixe, který na mě mluvil. Právě nám skončila poslední hodina čtvrtého dne v týdnu a právě čtvrtek byl právě jeden s nejdelších dnů, obzvlášť pro studenty. "Nebo chceš aby jsme šli spíš do knihovny?"
Než mi došlo, že moje máma bude doma, pokrčil jsem rameny. Ale hned poté jsem učení se u mě doma rychle zamítl.
"Školní knihovna prosím." Odpověděl jsem a zvedl se ze svého místa a začal si balit svoje věci do tašky. Celá třída byla už prázdná, jen my dva. Jisung vyběhl ze třídy před pár minutami se slovy.. "Musím už utéct z toho vězení."
"Oh, dobře." Pokrčil rameny a přes rameno si hodil tašku. Když jsem se na něj podíval, něco mi říkalo, že byl trošku zklamaný, že jsme šli do knihovny.
"Nemůžeme jít raději k vám?" Zeptal se mě Felix z ničeho nic, když jsme byli na cestě do knihovny.
"Proč?" Snažil jsem se vyhnout Felixově otázce.
Přehnaně si povzdechl. "Protože knihovna bude taaaak nudná, a navíc..nenávidím být obklopen knihami."
Potlačil jsem smích. "Proč si tak jistý tím, že to bude v knihovně nudný?"
Felix se na mě koukal, jako kdyby mi narostla třetí ruka. "Všechny knihovny jsou nudné."
"Ke mně domů nepůjdeme." Řekl jsem. "Budu tě doučovat v knihovně a tečka."
Felix tiše zakňučel. Bože, bylo to tak roztomilé ale dělal jsem, že jsem si toho nevšiml a vstoupil do knihovny. Naše školní knihovna byla doopravdy velká a můžete v ní najít cokoliv, co potřebujete.
"Sakra, tohle je větší knihovna než jsme měli v Austrálii!" Felix zničeho nic řekl a vyrušil mě z mých myšlenek.
"Shh.." Řekl jsem mu když jsem uviděl, jak se na nás knihovník škaredě kouká. "Si až moc hlasitý, sakra si v knihovně."
"To je to nejdelší, co si mi zatím řekl." Řekl Felix s malým úsměvem na rtech. Jen jsem zakroutil hlavou a zamířil k prázdnému stolu. Felix mě následoval.
"Takže, jaký předmět by jsme dnes měli probrat?" Zeptal jsem se když si Felix sedl naproti mně.
"Biologii." Odpověděl.
Byla tu jedna věc, které jsem si všiml během našeho doučování. Felix se jednoduše rozrušil kvůli maličkostem a díky tomu se nemohl soustředit na učivo. Vždy jsem mu opakoval, abys se soustředil ale on mi místo toho řekl nějaký vtip, kvůli kterému jsem se začal nahlas smát.
A díky tomu, že Felix měl přirozeně hlasitý hlas a když se to spojilo s tím, jak moc hluboký byl, tak nás už knihovník párkrát varoval, že nás vyhodí. Ale nikdy to neudělal, jelikož jsme doopravdy dělali něco spojeného se školou.
