amor mali + changlix

special: +one

Patnáctiletý Changbin byl v sestřiném pokoji a koukal z jejího okna ven. Viděl kupu sněhu všude na zemi, na stromech, prostě všude. Jelikož jeho rodina bydlela na vesnici, všude bylo ticho a bylo to velmi příjemné. Počasí bylo posledních pár dní příšerné, neustále sněžilo a proto byla jeho škola na dobu neurčitou zavřená.

Uslyšel bouchnutí a otočil se za sebe. Uviděl jeho starší sestru Subin jak spadla z postele. Zasmál se a zakroutil hlavou nad tím jak moc nemotorná jeho sestra někdy byla.

"Auu." Zamumlala Subin když si rovnala její brýle. "Nesměj se mi Binnie."

"Nemůžu si pomoc noona, někdy si tak nemotorná." Odpověděl Changbin a znova se otočil, aby se mohl dívat z okna. Musel trošku přimhouřit oči, aby něco viděl jelikož i přes to že bylo jen sedm večer, bylo šero.

Cuknul sebou když ucítil ostrou bolest za jeho hlavou. Otočil se a uviděl Subin, která se na něj nevinně usmívala. "Za to zaplatíš."

Subin vyjekla a skočila na její postel. Držela mého zeleného plyšáka a nahlas se smála. "Nepřibližuj se ke mně! Gyu mě ochrání!"

"Gyu je jen plyšák, nijak ti nepomůže." Vysvětlil Changbin své sestře, vzal si polštář a pomalu se rozešel k jeho sestře.

"Jasně že mi pomůže! Přibliž se ke mě ještě a uvidíš!" Zaječela a tím ještě více rozesmála Changbina.

"Tvoje závislost na pokémonech je ohromující." Řekl a už se ji chystal bouchnout polštářem, ale přerušilo ho prásknutí dveřmi. Oba dva se zastavili a slyšeli pronikavý hlas jejich matky.

Changbin opustil polštář a oba se na sebe podívali.

"Hádám, že se znova hádají." Řekla Subin. V posledních měsících se jejich rodiče hodně často, téměř každý den hádali. Už na to byli zvyklí, ale stejně to bylo velmi nepříjemné. "Určitě za chvíli přestanou."

"Doufám."

Oba se koukali na dveře a křičení jejich rodičů bylo víc a víc hlasitější.

Changbin nenáviděl, když se jeho rodiče hádali. Vždy se snažil najít to nejlepší místo, kde se schovat aby neslyšel škaredá slova, která po sobě křičeli.

Včerejší večeře proběhla příšerně. Jejich rodiče se znova začali hádat a jeho máma obvinila jeho tátu, že ho podvádí a už se to rozjelo do různých nadávek. Jelikož Subin věděla, jakou úzkost vždy Changbin při hádkách pociťoval, odvedla si ho do jejího pokoje a přečkali tam až do rána.

"Brzo přestanou." Uklidňovala ho Subin, když se mazlila s Gyu. "Vím to."

Changbin přikývl, i když oba věděli že taková hádka se hned neuklidní. Jejich hlasy byly stále hlasitější a hlasitější. Dokonce mohli i slyšet srdcervoucí "dobře".

"Prostě tu zůstaneme do té doby než se všechno uklidní, ano?" Řekla jeho starší sestra. Changbin věděl, že se ho snažila uklidnit. Vždy se snažila být optimistická a Changbin za to byl strašně moc vděčný.

Oba ale zamrznuli v pohybu, když se dveře od Sunbinýho pokoje prudce otevřeli a v nich stáli jejich rozzuření rodiče.

Changbin nikdy nezapomene na ten pocit strachu, který v ten moment pocítil.

"Sunbin a Changbine" Promluvil z ničeho nic jejich otec a nuceně se usmál. "Odcházíme."

"C-cože?" Zakoktala Sunbin a Changbin jen vykulil oči.

"Nikam s tebou nepůjdou!" Křičela jejich matka ale jejich otec ji neposlouchal.

Changbin byl najednou chycen za paži a táhnut do obýváku společně s jeho sestrou. V ten moment mu připadalo jako kdyby svého otce vůbec neznal.

"Odjedeme odsud a od vaší šílené matky, ano?" Řekl jim jejich otec s znova vynuceným úsměvem.

 Changbin nevěděl co má dělat. Subin na něj hleděla s vyděšenýma očima.

"Neodejdeš s nimi, jinak zavolám policii!" Odpověděla jejich matka a vytrhla Changbina ze sevření jejího manžela. Stisk jeho paže byl velmi silný a bolelo to. Changbin se od ní snažil vyvlíknout a poté uviděl uviděl všechny ty kufry v obýváku.

Tito lídé co po sobě řvali nebyli jeho rodiče. Tenhle muž, co nutil Changbina a jeho sestru opustit tento dům nebyl jeho otec, který je vždy vzal ven a vždy jim připomínal jak moc je miluje. Tato žena, co pevně držela Changbinovu paži nebyla jeho matka, která mu zpívala ukolébavky aby usnul a starala se o něj, když byl malinký. Tihle lidé byli podvodníci.

"Nic takového by jsi neudělala!" Vykřikl jeho otec. " Ať se ti to líbí či nelíbí, odcházíme. Rozvodové papíry také budou za chvíli vyplněné!"

Changbinův otec ho vzal za paži a koukl se na něj. "Jdeš pryč se mnou a tvojí sestrou ano? Odejdeme a budeme mít lepší život. Všichni budeme šťastní."

"Nemůžeš mi je oba vzít!" Odpověděla jeho matka. "Jsou to také moje děti!"

"To je mi jedno, stejně si nikdy nebyla dobrá matka!" Řekl jeho otec a otevřel dveře. "Jdeme děti--"

"Changbin zůstává se mnou!" Jeho matka zničeho nic vykřikla a přitáhla si ho k sobě. "Zůstává se mnou, nemůžeš mi vzít všechno."

Subin a Changbin oba zamrzli když uslyšeli jejich mámy vzlyk a poté se koukli na sebe se slzama v očích.

Jejich otec byl na nějakou chvíli zticha a poté promluvil.

"Changbine zůstaneš s tvojí matkou?" Zeptal se v naprostém klidu jeho otec a s jeho očima plné bolesti ho pozoroval. Changbin vzlykl.

Changbin to nenáviděl. Nechtěl si vybrat. Chtěl aby jeho rodiče byli stále spolu a šťastní. Nechtěl aby se hádali ale život nebyl tak jednoduchý. "Já--"

Vše kolem něj se na pár sekund zastavilo a jediné co mohl vnímat byly vzlyky jeho sestry, která stála před ním. Zničeho nic se ale objevil v jejím pevném objetí.

"B-Binnie, budeš mi ch-chybět." Řekla Subin. "Budeš mi chybět, tak moc."

"N-Noona." Řekl Changbin. Chtěl vědět co se děje, ale jeho mozek nemohl zpracovat slova jeho sestry. Když mu jeho sestra podala Gyu, začal ještě více plakat.

"Tohle si pamatuj ano?" Začala Subin. "S-Sice nevím kdy se znova uvidíme ale vždy když uvidíš Gyu, vzpoměň si na mě, že jsem vždycky s tebou a že tě vždycky hlídám."

"Nechci.. nechci tě opouštět." Přeskočil mu hlas. Jeho rodiče mlčeli. Chtěl na ně křičet nadávky, jen kvůli nim se musel vybírat a opustit jeho milovanou sestru.

"Tohle není loučení, spíš něco jako "uvidíme se později". Subin se lehce usmála, i přes všechny slzy co jí padaly po tváři. Odtáhla se z jejich objetí. Changbin si přál aby to objetí nikdy nepřerušila.

Neudělal jediný pohyb když jeho sestra odešla společně s jeho otcem pryč. Neudělal jediný pohyb, když auto jeho otce odjelo. Neudělal jediný pohyb, když ho jeho matka objala a brečela mu na rameni, že spolu musí mít lepší život. Nehýbal se, vůbec.

Byl ztuhlý.

_________

Pár měsíců poté, jedenáctého března se ho jeho otec snažil zkontaktovat, ale marně. Jeho matka ho donutila přestěhovat se. Od té doby svoji sestru už nikdy neviděl.

a/n: tohle je takova mensi backstory nebo flashback ze zivota changbina, snad se vam tato cast libila hihi krasny zbytek dne preji