,,Nori, pojď ke mně prosím."
Moje sestra.
,,Co se děje?"
Divil jsem se. Nikdy tak nemluvila.
,,Od teďka budeš bydlet se mnou."
,,Ale proč? Kde je mamka?"
Věděl jsem, že je něco špatně.
,,Ona... jela autem... a nedojela."
Pochopil jsem rychle. Vždyť už mi bylo čtrnáct.
,,Zvládneme to."
Začal jsem utěšovat svou o šest let starší sestru. Přitom jsem to byl já, kdo potřeboval utěšit.
,,To víš že jo."
,,A Kokuro?"
,,Copak?"
,,Zajdeme se ještě naposledy rozloučit s maminkou?"
Bylo to zvláštní. Nebrečel jsem.
,,Určitě zajdeme."
A to jsem plakal vždy.
,,Děkuji. A Kokuro?"
,,Ano?"
,,My tu pro sebe budeme navždy, že jo?"
,,Jasně.. pro sebe navždy."
Byl to krásný slib. I já chci být pro někoho navždy.
ČTEŠ
Jen trocha smíchu
Short Story'Kdo jsi a co děláš v mém těle?' 'To nemusíš vědět... a to tělo už není tvoje.' 'Já si tu budu vládnout!' 'Nikdy! Zalez a jen se dívej.' 'Dobře...' Jsme tu dva. Dva se dělíme o jedno tělo. Já už ale nechci velet. Ten cvok tu z toho nadělal paseku. A...
