Už to jsou tři roky. Nikdo nepřišel na to, že jsem tady, že jsem tady uvězněný. Přišel jsem o vše, o lidi, co se se mnou kdy bavili, o důvěru své sestry, o emoce. Nevěděl jsem, proč bych se měl nadále snažit se drát ven. Jen jsem to sledoval a čekal na konec. Nebo na důvod, proč vyjít na povrch? Ano. Chci důvod, proč se snažit.
,,Můžu si od tebe opsat ten úkol?"
Nová spolužačka. I té mi bylo líto.
,,Ne ty krávo."
Mé prsty si schválně hrály s ostrými předměty. Ta holka naštěstí pochopila a odešla.
,,Co si to dovoluješ?!"
,,Jen jsem té děvce řekl ne."
,,To je moje holka ty cvoku."
Rána sem, rána tam. Ležel jsem na zemi a vše mě bolelo.
,,Zabiju tě!"
Neboj, ani ta druhá stránka na to nemá.
,,Ty budeš rád, jestli neskončíš ve cvokárně."
A byl jsem.
,,Odejdi zmetku."
Lidi se schizofrenií by totiž v normální škole neměli co pohledávat.
ČTEŠ
Jen trocha smíchu
Nouvelles'Kdo jsi a co děláš v mém těle?' 'To nemusíš vědět... a to tělo už není tvoje.' 'Já si tu budu vládnout!' 'Nikdy! Zalez a jen se dívej.' 'Dobře...' Jsme tu dva. Dva se dělíme o jedno tělo. Já už ale nechci velet. Ten cvok tu z toho nadělal paseku. A...
