Podařilo se mi dojít do školy. Měl jsem na sobě viditelné modřiny. Nikoho to ale nezajímalo. Nejspíš si mysleli, že jsem si je udělal sám sebepoškozováním. Na skříňce visel papírek. Bál jsem se, že je to vzkaz od Montara, ale stejně jsem to přečetl.
Já lásku svou na druhou dám,
ty násobíš do nekonečna.
Já v zásobě sčítání mám.
Jsi kružnice, já tvá tečna.
Žádné vytýkání v zalíbení,
rovnici v tom nehledej.
Jen osobou pobláznení.
Po škole se za mnou dej.
Celé vyučování jsem se na něj těšil. Čekal jsem na něj u jeho třídy. Naštěstí tam nebyl Montaro.
,,Ahoj."
Objal mě na přivítanou.
,,Ahoj..."
Nechtěl jsem, ale musel jsem se od něj odtáhnout. Vše tak bolelo.
,,Co se ti propána stalo?"
,,Spadl jsem ze schodů."
Bolí mě i to, že mu lžu.
,,Ty jsi mi ale trdlo. Komu bych pak psal básně?"
Nemůžu mu to říct.
,,Neboj, nic to není."
Další lež.
,,Fajn, ale příště na tebe dohlédnu."
To já bych měl dohlížet na něj před tou bestií.
,,V tom ti nebudu bránit."
,,Nechceš v tom případě... doprovodit domů?"
,,Jak chceš ty..."
Jasně že chci, ale co Montaro?
,,Jdeme!"
Táhl mě za ruku. On mě opravdu držel za ruku. Ano, svět je konečně hezký.
---
Ahojky, chtěla bych vám neskutečně poděkovat, tak moc hvězdiček a pozornosti si snad ani nezasloužím😅
Takže všem obrovské díky! <3
ČTEŠ
Jen trocha smíchu
Storie brevi'Kdo jsi a co děláš v mém těle?' 'To nemusíš vědět... a to tělo už není tvoje.' 'Já si tu budu vládnout!' 'Nikdy! Zalez a jen se dívej.' 'Dobře...' Jsme tu dva. Dva se dělíme o jedno tělo. Já už ale nechci velet. Ten cvok tu z toho nadělal paseku. A...
