,,Je to jednoduché. Když máš takhle tu kružnici, tak co tam jen narýsuješ?"
Dozvěděl se o mých mizerných známkách. Nikdy jsem neměl nikoho, kdo by mi to vysvětlil a ségru jsem tím zatěžovat nechtěl.
,,Říkám, že nevím."
,,Tečnu, přece!"
I tímhle matematickým zlem mi vykouzlil úsměv na tváři.
,,A jó.. vždyť jsi mi to zrýmoval."
,,Tak vidíš. A teď rýsuj."
Moc to pomáhalo.
,,A ty mi napiš něco pěkného."
A básně pomáhaly ještě víc.
,,Takže tu si chce někdo rozkazovat..."
,,Ne! To lechtá! Přestaň!"
Nepřestávej. Dotýkej se mě dál.
,,A za co?"
,,Cokoliv!"
,,Co třeba pusu?"
Odkýval jsem to. Až pak jsem si uvědomil, co jsem odkýval.
,,Nemusíš to dělat."
,,Ale já chci."
Byla to moje první pusa. Sice jen letmý dotek rty, ale byl tam. Nestvůra ve mě se jen propadla do ještě větší temnoty a já ho měl pro sebe.
ČTEŠ
Jen trocha smíchu
Short Story'Kdo jsi a co děláš v mém těle?' 'To nemusíš vědět... a to tělo už není tvoje.' 'Já si tu budu vládnout!' 'Nikdy! Zalez a jen se dívej.' 'Dobře...' Jsme tu dva. Dva se dělíme o jedno tělo. Já už ale nechci velet. Ten cvok tu z toho nadělal paseku. A...
