Jen trocha smíchu

2.

Byli jsme se podívat na matčin hrob. Už jsem věděl, že něco není v pořádku. Ale nemohl jsem vědět co.

,,Nori! Kde je Ay?"

Krásná mourovaná kočka. Já byl v koupelně a dělal se hezkým.

,,Notak Nori, vylez!"

Dělal jsem hezkou i Ay.

,,Pane bože co-to-je?!"

Poslechl jsem a vylezl. Pamatuju si, jak se Kokuro tvářila, když viděla mé zápěstí... a bývalou kočku.

,,Chci být hezký, jako byla maminka po té nehodě."

Tohle jsem nebyl já.

,,Nehýbej se! Jedeme do nemocnice."

,,Dobře."

Mluvilo to ze mě.

,,Nasedni si... a co jsi to říkal?"

,,Že chci být hezký jako ona."

Nechápal jsem, proč to říkám. Nechtěl jsem. Jakoby ze mě mluvil někdo cizí.

,,Neblázni. Zašijou ti to a pak si promluvíme."

Je mi jí líto, že to se mnou musela podstupovat.

,,Dobře."

Nechápal jsem, proč jsem to udělal. Proč to říkám. To samo.

Vzpomínám si, jak mě v nemocnici ošetřili a následovně poslali na psychiatrii. Řekli, že je to nejspíš jen trauma ze smrti matky, a že se to s trochou prášků zpraví. Pletli se. Tak příšerně se mýlili.