,,Jednu čokoládovou prosím."
,,A pro vás?"
,,Jednu vanilkovou, děkuji."
,,Zvlášť, nebo platíte dohromady?"
,,Každý zvlášť."
,,V tom případě prosím každý devadesát jenů."
Byl jsem opravdu trubka.
,,Em, Riku?"
,,Áno?"
,,Nezaplatíš to prosím dneska a já třeba příště?"
Sestra mi už peníze nedává. Mám jen něco málo z brigád, ale pokaždé mě během měsíce vykopnou.
,,Nemusíš, zvu tě."
,,Díky moc."
Vždycky se ke mně choval neuvěřitelně mile.
,,Tady to je, stoosmdesát jenů."
,,Děkuji, tady, a příště nashledanou."
,,Nashle."
Přesně tak. Hodlám tu jít i příště. Ale jen s ním.

ČTEŠ
Jen trocha smíchu
Kurzgeschichten'Kdo jsi a co děláš v mém těle?' 'To nemusíš vědět... a to tělo už není tvoje.' 'Já si tu budu vládnout!' 'Nikdy! Zalez a jen se dívej.' 'Dobře...' Jsme tu dva. Dva se dělíme o jedno tělo. Já už ale nechci velet. Ten cvok tu z toho nadělal paseku. A...