Vracel jsem se z parku. Už bylo docela přítmí a věděl jsem, že na mě nikdo doma nečeká, takže jsem šel pozvolnějším tempem.
,,Nazdar buzno."
Byl to ten kluk z Rikovi třídy, co ho jednou zavolal.
,,Kdo jsi? A nejsem buzna!"
,,Montaro, jméno mé. A jsi, jinak byses tu neobjímal s Rikem, a pak se netvářil jako v sedmém nebi."
'Kde jsi, když tě potřebuju?'
' ... '
,,A co po mě chceš?"
,,Aby ses přestal dotýkat Rika!"
Moje osobnostní stránka neznala násilí. Chvíli jsem se ještě bránil, ale pak jsem stejně podlehl jeho ránám.
,,Prosím nech mě."
Byl jsem zoufalý. Styděl jsem se za to.
,,Jak si přeješ."
Posední kopanec a odešel.
'Proč ses nebránil?'
To se ozval až teď?!
'Nechci ubližovat lidem.'
'Ach, jak já tě nesnáším.'
Tohle bolelo ještě víc. I když jsme jen sdíleli jedno tělo, ale mysleli každý zvlášť, tohle bolelo. O to víc jsem ho nechtěl pustit k vládě.
ČTEŠ
Jen trocha smíchu
Short Story'Kdo jsi a co děláš v mém těle?' 'To nemusíš vědět... a to tělo už není tvoje.' 'Já si tu budu vládnout!' 'Nikdy! Zalez a jen se dívej.' 'Dobře...' Jsme tu dva. Dva se dělíme o jedno tělo. Já už ale nechci velet. Ten cvok tu z toho nadělal paseku. A...
