,,Počkej, olízni si ten koutek, máš ho od čokolády."
Dnes už to bylo podruhé, co mi koupil zmrzlinu a my seděli v parku.
,,Ups, díky."
A bylo to podruhé, co jsem se v jednom kuse usmíval.
,,Nemáš horečku, že jsi tak rudý?"
,,To se ti jen zdá."
,,Jasně..."
Věděl jsem, že se mi tím nevysmívá.
,,No tak trochu rudnu. Problém?"
Proč jsem jen rozhazoval rukama do stran. Bylo to jako nastavovat náruč.
,,Žádný."
A objal mě. Strnul jsem, ale ve mě se hemžily veškeré krásné emoce. Zase jsem cítil.
'Kopni ho!'
'Nikdy.'
,,Už musím jít, tak ahoj."
Rozloučil se se mnou. Byl jsem jako v tranzu. Opravdu mě objal. Nebyl jako všichni.
'Nic mu nikdy neuděláš, ano?'
' ... '
'Tak si trucuj. Tohle tělo je moje.'
Ten pocit moci byl krásný. Ale všechno krásné musí jednou skončit.
ČTEŠ
Jen trocha smíchu
Storie brevi'Kdo jsi a co děláš v mém těle?' 'To nemusíš vědět... a to tělo už není tvoje.' 'Já si tu budu vládnout!' 'Nikdy! Zalez a jen se dívej.' 'Dobře...' Jsme tu dva. Dva se dělíme o jedno tělo. Já už ale nechci velet. Ten cvok tu z toho nadělal paseku. A...
