,,Vypij ten čaj!"
,,Vždyť je hnusný..."
,,To mě nezajímá, vypij to."
,,Fajn!"
Opravdu jsem onemocněl. Chodil za mnou každý den, protože Kokuro přicházela po půlnoci a odcházela tak ve čtyři.
,,To, že ti ten čaj nechutná neznamená, že ho musíš všude vybrindat."
,,Nebylo to naschvál!"
Ne, opravdu byl hnusný.
,,Tak počkej, v tomhle nemůžeš být."
,,Nedívej se!"
Sice mi stáhl jen tričko, ale na hrudi bylo právě nejvíc modřin.
,,Nestyď se... vždyť jsem taky chlap. A už bys měl přestat padat."
Usmíval se. Nevěděl, že tohle není z pádu ze schodů.
,,Nebudu, jen musíš začít dělat lepší čaj."
Tolik překrásného smíchu.
ČTEŠ
Jen trocha smíchu
Short Story'Kdo jsi a co děláš v mém těle?' 'To nemusíš vědět... a to tělo už není tvoje.' 'Já si tu budu vládnout!' 'Nikdy! Zalez a jen se dívej.' 'Dobře...' Jsme tu dva. Dva se dělíme o jedno tělo. Já už ale nechci velet. Ten cvok tu z toho nadělal paseku. A...
