Otrokyně

6.

Probudil mě divný pocit, jakoby semnou byl někdo v postely. Ucítila jsem bříšky prstů na tváři jak mi odhrnují vlasy. Někdo zamnou ležel. Je asi jasný kdo? Já vlastně ani nevím jak se jmenuje. Cítila jsem jeho dech na mým krku. Jak mi z obličeje odhrnuje pramínky vlasů. Ucítila jsem jeho ruku na svém boku jak si mě přitáhl blíž k sobě.

"Vím, že nespíš.,, zašeptal mi do ucha a políbil na krk. "Máš zrychlený tep.,, vysvětlil mi proč ví, že jsem vzhůru. Je fakt že jsem měla vzrušením stažený žaludek a knedlík v krku. Natiskl se víc na moje záda, ale mě ty záda boleli a sykla jsem bolestí.
"Promiň. Moc mě mrzí co jsem ti udělal. Já nechtěl. Přitahuješ mě víš. A to co jsem ti dělal, to všechno, já se tím bránil. Nesmíš se mi líbit, nesmím se zamilovat. Pro to jsem byl tak hnusnej. Jenže ty seš jiná a dostala ses mi pod kůži.,, potěšilo mě to, ale zároveň mrzelo. Ubližuje mi, protože se mu líbím. Nesmí mě milovat. Proč? To nechápu. Já jsem věděla, že uvnitř není tak sadistickej. Nechápu proč tohle dělá?

"Proč jsi takoví?? Proč ubližuješ nevinným dívkám??,, zeptala jsem se ho. Chtěla jsem ho pochopit.

"Nebyli nevinný. Žádná z nich,,

"Proč. Třeba byli nevinný,, řekla jsem třeba se jen spletl jako u mě.

"Všechny holky co tady byli. Byli namyslený, sobecký, povrchní, využívali muže kvůli penězům. Zasloužili si trest,, řekl tvrdě a tak hnusně. Jakoby byl v tu chvíli někdo jiný. Nebála jsem se, jen jsem měla husinu. Co když některou zabil?? To bych nerozdýchala kdybych zjistila že jsem měla sex s vrahem. Trochu jsem se od něj odtáhla.

"Co se s nimi stalo? Žijou?,, zeptala jsem se opatrně. Nechci ho naštvat.

"Nechci tě děsit. Ale slibuju, že se ti nic nestane,, nepoznávám ho. Jak to že je takhle milej? Celé měsíce mě mlátí a zneužívá a teď? 

"Chci to vědět co s nimi je? Chci vědět svůj osud,, vím že takhle taky dopadnu. Nemyslím si, že mě dokáže ochránit. Pokud je nad ním ještě někdo vyšší nedokáže to. Nemyslím si že tohle dělá sám.

"Co vím tak jen jedna dívka žije normální život. Má manžela a děti, ale chodí na terapie a bere prášky na uklidnění. Ostatní většinou zemřeli a nebo pořád někomu slouží. Spíš jsou mrtvé,, Jo. Chtěla jsem pravdu a tady jí mám. Tvrdou pravdu, že pravděpodobně zemřu.

"Řekneš mi celou pravdu? O tom co jsi zač a co děláš?,, zeptala jsem se

"Nemůžu. Už tak jsem řekl moc. A teď spi,, to se mu řekne. Spi. Jak můžu spát, když ani nevím s kým to vlastně jsem. Chvíli jsem počkala než usne a pak se vytratila z pokoje. Hledala jsem tu kancelář kde byli všechny údaje o dívkách co tu byli a o něm. Našla jsem tu místnost. Bylo tady deset holek. Já jsem jedenáctá. Všechny holky jsou mrtvé, ale žádnou nezabil on. Dobrý vrah to není, ale všechny holky byli uneseny. Pořád dokola jsem si projížděli ty jména až jsem narazila na jedno. Elizabeth Lerox. Moje spolužačka bývalá. Před pár lety záhadně zmizela a nikdo jí už neviděl. Proč ona? Byla to moje kamarádka! Jediná kamarádka kterou jsem kdy měla!! Z očí mi začali téct slzy. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ona nebyla zlá tak proč jí unesl? Proč je mrtvá!
Klečela jsem nad její složkou a nahlas brečela. Slyšela jsem za sebou zavrzání dveří. Okamžitě jsem vstala a tiskla k sobě její složku.

"Clair? Co tady děláš? Sem nesmíš,, řekl relativně v klidu a šel pomalu ke mě.

"Ne nechoď ke mě! Ty!,, nemohla jsem skoro mluvit jakej jsem měla knedlík v krku.

"Prosimtě polož tu složku a pojď do postele,, vrtěla jsem hlavou že ne.

"Byla. Byla to moje jediná skutečná kamarádka!,, vykřikla jsem po něm a hned na to se zhroutila na zem. Hned ke mě přiběhl a objal mě kolem ramen. Snažila jsem se ho odstrčit, ale byla jsem slabá. Vytrhl mi složku z rukou a koukl se do ní. Potom ji hned zahodil.
Naštvala jsem se. Nechci aby se mě dotýkal. Začala jsem se vzpírat, ale on mě chytl, obmotal mi své ruce kolem mé hrudi a přitiskl si mě k sobě.

"Byl to omyl. Měli jsme unést jinou holku ale ona se tam pripletla a unesli jsme ji. Pak se na to přišlo, že není provinilá a odnesl jsem to málem já. Naštěstí mi nic neudělali, protože jsem u toho únosu nebyl a odnesl to ten kdo ji unesl. Jí vyhodili na ulici, ale nevim kde je. Snažil jsem se ji najít, ale marně.,, uklidnilo mě to až tak že jsem usnula.

xxx

Prudce jsem se posadila na posteli s příšernou bolestí v břiše. Chtěla jsem si stoupnout a vyjít z postele ale nemohla jsem se postavit, a spadla jsem z postele. Snažila jsem se doplazit ke dveřím ale nemohla jsem. Křičela jsem bolestí a nevěděla co se děje.
Slyšela jsem odemikání dveří.
Slyšela jsem výkřiky mého jména.
Cítila jsem jak jsem v jeho náručí a někam mě nese.
Když mě položil rozhlédla jsem se kolem. Byli jsme ve sklepě a všude kolem byli různé lékařské věci. Vypadalo to děsivě. Stáhl mi kalhoty a roztáhl nohy. Začala jsem se bránit.

"Co to děláš?! Zbláznil ses!!,, vykřikovala jsem, ale byla jsem slabá.

"Jsem doktor tak mě nech tě vyšetřit,, křičel na mém taky. Už jsem nestihla odpovědět, protože jsem ztratila vědomí.