Otrokyně

7.

Probudila jsem se na měkké postely. Co se sakra stalo?? Proč jsem měla takové křeče a ta krev. Chůze nebyla zrovna příjemná. Myslela jsem, že se zblázním bolestí. Kousala jsem se do rty abych nekřičela. Přidržovala jsem se po stranách zdí. Šla jsem temnou chodbou, všude bylo zhasnuto což znamenalo, že už je noc. Přišla jsem ke dveřím kde bylo otevřeno, místnost byla plná různých nástrojů a před oknem byla židle na které seděl..... teď mi došlo že ani nevím jak se jmenuje. Hrál na nějaký nástroj. Jakmile jsem se přiblížila přestal.
Hned vstal a podíval se na mě se starostí v očích. Jak je možné že se z takového sadisti stal takový příjemný člověk.
"Miluje tě, ale milovat tě nesmí a to byla jeho obrana."  Šeptalo něco uvnitř mě.

"Neměla by jsi vstávat. Jsi určitě slabá,, řekl a okamžitě mě podepřel posadil na židli a klekl si předemě.

"Co se stalo? Večer jsem byla v pohodě a najednou. Proč jsi mi neřekl, že jsi doktor? Ty o mě víš všechno. Znáš i moje biologické rodiče, který neznám ani já. A já o tobě nevím vůbec nic. Neznám tvé jméno. To že jsi doktor. Nic o tvém životě. Doprdele já si fakt myslela, že mě tam chceš zase ojet!,, začínala jsem být naštvaná. Začínala jsem vyšilovat.

"Tak zaprvé. Jsem nadrženej to ano. Ale nejsem takovej úchyl abych tě ojížděl, když jsi v bolestech. Jsem jen normální chlap co se přidal k opravdu špatné partě. To co se stalo tak. Clair ty jsi potratila.,, řekl to tak opatrně přesto mě to zasáhlo. Byla jsem těhotná? Mohla jsem být matka? Automaticky jsem si sáhla na břicho. Chytl mě za ruce a políbil mě na hřbet rukou.
"Clair. Vím že teď to bude znít hnusně a ty se naštveš ale je to tak lepší. To dítě by sis nemohla nechat už jen pro to kde teď jsi. Po porodu bych ti ho musel odebrat a dát k adopci a to by jsi přece nechtěla.,, vydechl a smutně se na mě podíval. Měl pravdu naštvalo mě to, ale měl pravdu i v těch dalších věcech. Nechtěla bych na svět privest dítě za takových podmínek. Ne tady. Ne teď. Vadili mi jeho slova, ale asi to tak je lepší. Z očí se mi spustili slzy. Vzal mě do náručí a snažil se utěšit.
"Co se týče tvých dalších otázek,, řekl když mě nesl směrem do ložnice "jmenuji se Tom Green. Žil jsem normální život. Měl jsem přítelkyni kterou jsem miloval a ani jsem neviděl co je vlastně zač. Podváděla mě s nějakým právníkem a díky němu si nechala přepsat všechen majetek, co patřil mě, na sebe. Bez mého vědomí. Najednou jsem byl na ulici bez ničeho. Zbyla mi jen doktorská licence. Těšilo mě že mam aspoň práci, ale pořád jsem neměl střechu nad hlavou. Našel mě nějaký muž řekl že ví co se mi stalo a můžu se přítelkyni pomstít. Měl jsem na ni zlost a okamžitě jsem souhlasil. Musel jsem souhlasit s různými pravidly. Pak jsme ji unesli a já chtěl jen vědět proč to dělala. V tu dobu jsem nechtěl ubližovat. Pak jsem ale poznal jaká doopravdy je a otevřelo se ve mě něco co jsem dosud neznal. Vztek, nenávist, touha pomstít se. Tehdy jsem poznal že existuje tolik fyzických trestů.,, tak takhle to začalo. Jeho holka z něj udělala sadistickýho parchanta.

"Co s ní bylo dál??,, zeptala jsem se zvědavě. Nikdy bych nevěřila že to řeknu ale doufám že si jí vychutnal. Taková svině jak tohle může udělat někomu kdo jí miluje?

"Zabila se. V mučírně. Byla tady chvilku. Celou tu dobu byla jen v mučírně. Většina žen co tu byla byla jen tam málokterá byla v postely. Krom tebe. Ty si zase nikdy nebyla přes noc v mučírně. Ikdyž jsem tě trestal vím, že jsi nevinná. Nikdy jsi neměla zažít pocit znásilnění. Ty ne. Hele pracuju na tom abych tě tady z toho dostal. Zařídím ti novou identitu abys mohla žít normální život.,, překvapilo mě to. Pořád si nemůžu zvyknout na toho hodného Toma. Má mě asi fakt rád a já ho začínám mít taky ráda.

"Ale co ty? Nemůžeš se z toho taky vykroutit?,, zeptala jsem se.

"Ne. Z tohohle se vykroutím jen smrtí. Bohužel.,, pořádně mě přikryl a políbil na rty. "Teď už spi,, pořádně jsem se k němu přitiskla a on kolem mě obtočil své ruce. Zvláštní celou tu dobu jsem se ho bála, ale zároveň jsem se s ním vždy cítila v bezpečí. Divné.