Otrokyně

1.

Jenoduše. Žila jsem si lerativně spokojený život. Své biologické rodiče neznám, ale svého otčíma jsem měla docela ráda. To se ale změnilo. Jednou když jsem umývala nádobí, jakoby mu přeskočilo. Ohl mě přes linku a znásilnil mě. Řekl že od teď tam budu chodit nahá. Nebudu se mu bránit. Většinu času jsem byla přivázaná i postele, když se mu zachtělo znásilnil mě, sešvihal bičem. Dělal co ho zrovna napadlo. Po několika dnech si přivedl přátelé asi. Dělali si semnou co chtěli. Připadala jsem si špinavá, zneuctěná, jako děvka proti své vůli. Nepomáhalo nic slzy, prosby ať mě nechají. Nic, vůbec nic. Byla jsem už unavená, neschopná se bránit. Přivázali mě v ložnici na postel. Slzy mi stékali po tvářích. Slyšela jsem zavrzat dveře, někdo vešel.

"Prosím. Ne. Prosím vás. Nechte mě být,, slzy mi tekli proudem. Ani jsem se na něj nekoukla už jsem neměla sílu.

"Ne. Nebudu s tebou mít sex.,, promluvil s odporem v hlase. Zřejmě se mu ten dům nelíbil. Už jsem si oddychla třeba mi pomůže, ale ne na dlouho. "Ne tady,, doplnil po chvilce. "Půjdeš semnou. Je mi jedno jestli mi tě tvůj otec dá zadarmo nebo bude chtít prachy.,, objasnil mi pak mě rozvázal a hodil po mě nějaké oblečení. Vyšel semnou z toho pokoje. Všichni se na nás otočili a muž kterého jsem považovala za otce se před nás postavil s naštvaným výrazem v obličeji.

"Co to má znamenat! Jaktože jsi oblečená! Co jsem říkal že se stane když se oblečeš!!,, začal na mě řvát. Chtěl mě popadnout a ztrhnout ze mě oblečení, ale ten muž co si mě chystal odvést.

"Už na ní nemáte právo. Teď je moje. Pokud za ní chcete peníze řekněte částku,, řekl částku a hodně vysokou. Na mě se pak už ani nekoukl.
Pokusila jsem se utéct, cestou k autu.
Běžela jsem jak jen to šlo i přes tu bolest co vycházela z mého rozkroku. Nepovedlo se. Byla jsem unavená a zakopla jsem. Než jsem se stačila zvednout zalehl mě.

"Tohle si udělala naposled jasný,, zavrčel mi do ucha "chtěl jsem být hodný, ale teď si rozmýšlím jestli tě nemám ojet hned teď,, svázal mi ruce a chtěl mě zvednout ale pak jakoby si něčeho všiml. "Jo, už vím, jak tě potreszám,, zašeptal a zvedl mě z té štěrkové cesty, šli jsme směrem k lesu a pak jsem si všimla obrovského mravenište. Začala jsem se vzpírat.

"Ne. Ne. Prosím ne! Já už to neudělám přísahám,, snažila jsem se ho přemluvit, ale on už mi sundaval kalhoty. Skoro mě tam už posadil a já jsem vřískala víc a víc.

"Už to nikdy neuděláš. Jasné,, zavrčel a znovu mi nandal kalhoty. Odvedl mě do auta kde tam čekal řidič. Sedl si semnou dozadu a zatáhl stěnu mezi námi a řidičem.
"Jestli si myslíš, že tě za to nepotrestám tak se mýlíš.,, řekl tiše a stáhl mě k sobě. Cukala jsem se ale nijak to nepomohlo. Ten prostor byl příliš malí. Seděla jsem v jeho klíně. "Trest dostaneš až doma. Teď si ujasníme pravidla,, zatáhl mě za vlasy a téhle s nimi do zadu "ještě jednou se pokusíš utéct. Tak tě tak zmučim ze ještě budeš na svého zasranýho otčima budeš vzpomínat. Když budu chtít sex, nebudeš odporovat. Cokoliv co budeme dělat nebudeš se bránit. Pokud budeš hodná budeš spát přes noc v pokoji pokud ne, budeš spát v mučírně nahá a svázaná. Je ti to jasné,, zhluboka jsem dýchala ale neodpověděla zajel mi rukou pod triko. A začal mě osahávat.
"Neslyšel jsem odpověď!,, vykřikl, ale já furt mlčela.
Shodil mě z klína vedle na sedačku. Zavřela jsem oči nechci ho vidět doteď jsem se na něj nekoukla. Zalehl mě a dal mi facku na tvář.
"Koukni se na mě! Dělej!,, křičel. Zrychleně jsem dýchala. Ale poslechla jsem a podívala se na něj. Viděla jsem pronikavé zelené oči ve kterých byla teď zlost. "Odpověz,, křikl nechtěla jsem s tím souhlasit "dělej,, křikl a praštil mě do stehna kde jsem měla ještě modřiny od bičíku. Sykla jsem a zaklonila hlavu. Znovu mě uhodil jak viděl, že mě to bolí. Pak mě za to stehno rovnou chytil a zmáčkl. Vykřikla jsem bolestí. "No?,,

"Dobře! Souhlasím! Ale já nejsem žádná hračka ani děvka!,,

"Teď už ano,, řekl klidně ještě jednou mě praštil do stehna a slezl ze mě. Neměla jsem sílu vstát. Jen jsem zavřela oči a natočila hlavu na stranu. Slzy mi opět stékali po tvářích.

"Proč já? Proč mě otec zneužil?,, zašeptala jsem tiše

"Tohle nebyl otec. Jen úchyl co se těšil až tě ojede. Párkrát jsem ho slyšel v hospodě jak o tom mluví. Když sezval chlapi k sobě šel jsem taky.,, vysvětlil.

"Proč jste si mě vzal? Připadám si jako špína,,

"Někdo jako ty nemůže být otrokyně takového páprdy,,

"Já nejsem otrokyně!,,

"Proč myslíš že tě adoptoval.,, ano přesně tak. Tohle je krutá pravda. Zřejmě jsem měla určený osud už když si mě vzal k sobě. Otočila jsem se na bok směrem k sedačkám. Začali se mi zavírat oči. Usnula jsem, ale přitom jsem cítila jeho propalující pohled.