Otrokyně

9.

Ležela jsem v posteli a cítila se příjemně. Ze zadu mě hřálo Tomovo teplé tělo. Konečně se to mezi námi urovnalo a už tři týdny jsme spolu jako normální pár. No pokud se tomu tak dá říct. Chodíme spolu, ale nejsme jako normální páry. Normální lidi co spolu jsou ve vztahu, chodí ven na procházky, do kina, divadla nebo do parku. Náš vztah se odehrává tady v domě. Já jelikož jsem otrokyně nesmím z domu ani má krok. Vlastně jo, můžu na zahradu za bránu ven na chodník nesmím. Prý se tu zrovna může někdo potulovat z tý jejich party a kdyby mě viděli mimo dům skončilo by to špatně hlavně pro mě. Protože moje slovo nic neznamená. Nikdo by mě neposlouchal pokud bych se to snažila vysvětlit. Je to hrozně nespravedlivé. Žijeme v 21. Století mezi muži a ženami rovnoprávnost. Ženy už nejsou méně cenné. A tohle je proti zákonné a i to co mi udělal můj nevlastní otec to je taky trestné a snad ještě horší protože jsem ho považovala za otce ikdyž jím nebyl. Teď už pro mě není nic, jen nechutný zvrhlí chlap který mě zneužil a prodal dalšímu zvrhlímu chlapovi. Teď už se to mezi námi změnilo úplně všechno dokonce se snaží o to abych byla volná. Taky se snaží odtamtud nějak dostat, ale bojím se o něj. Říkal mi že z toho spolku se dostane jen smrtí. A já? Ani nevím jak z toho chce dostat mě. Pro ně jsem sexuální hračka která nemá žádnou hodnotu nemyslím si že by mě jen tak pustili. Vědí že první kam bych šla by byla policie a to si pište že pokud se odsud dostanu tak nejdřív půjde do chládku můj nevlastní otec a pak tihle parchanti co unášejí, trestají a zneužívají ženy a nemyslim si já jsem jediná otrokyně co žije určitě je stovka žen které byli u těch chlapů. Jen nevím jak to udělat aby nezavřeli i Toma. Vím je taky vinný, ale on se do toho připletl vlastně omylem. On není zlí. Jen se chtěl pomstít ženě kterou miloval a ona ho tak oškubala. V tom se mu nedivím. Jenže když se jednou připletete do téhle "party" už v ní jste do smrti, která přichází dřív jak v šedesáti. Tom mi říkal že zatím tam nebyl nikdo kdo by neudělal chybu za kterou by ho neodsoudili k smrti. Bojím se že Toma čeká stejný osud jen kvůli mě. Když jeho zabijí tak já ztrácím Pána a pak si semnou můžou dělat co chtěj. Takhle mi to řekl. Já si to přežila po svým a to tak že pokud Toma zabijí pak budu patřit všem chlapům v té jejich partě rovná se ošukaj mě k smrti. Což fakt nechci. Cítila jsem na zádech jemné polibky. Áha. Casanova se vzbudil.

"Dobré ráno zlato.,,  zamrmlal a začal mě líbat na krk. Jeho ruce jsem ucítila na mém zadku a pomalu zajíždí mezi mé nohy. "Budu si muset ještě něco vyřídit, ale až se vrátím tak vyrazíme,, ano přesně tak. Tom mě chce nějak propašovat z domu aby jsme si spolu mohli zaletět na výlet. Ano zaletět. Poletíme na víkend do Paříže. Za tři hodiny nám letí letadlo. Tom to jenom nějak zařídí aby jsme mohli odjet. Nevím co jim chce říct aby neměli podezření že jedu pryč i já.

Tom před hodinou odjel a já nám oboum balím. Už se tak těším až konečně odsud vypadnu. Začínala jsem pomalu věřit, že můj život má smysl. Třeba se to všechno vyřeší a budu šťastná. Jenže mi je jasné, že to nebude s Tomem. Pokud se z toho dostanu já odnese to Tom, a pokud se z toho dostane Tom zaplatím za to já. Byl by zázrak kdyby jsme to přežili oba. Nevím teda co, ale jsem si jistá že se něco stane. A nebyla jsem daleko od pravdy.
Už jsem měla skoro sbaleno, když jsem za sebou zaslechla vrznout dveře. S úsměvem jsem se otočila, ale ten úsměv mi zase klesl jakmile jsem spatřila Toma.

"Co se stalo?,, zeptala jsem se vyděšeně.

"Promiň, ale výlet se nekoná. Musím na víkend odjet.,, řekl sklesle a poraženě se posadil na postel. "Nemam z toho dobrý pocit. Bojím se, že něco tuší,, myslím že se mi zastavilo srdce když to řekl.

"Co bude semnou? Můžu ject s tebou?,, zeptala jsem se vyděšeně

"Bude tady muž který tě bude hlídat. Prý už je na cestě,, vydechl a prsty si projel vlasama "Clair bojím se o tebe, ale nemůžu nic dělat. Jediné dobře je, že tě nemůže znásilnit. Ale nemůžu slíbit, že na tebe nesáhne,, myslím že moje naděje na normální život klesli pod bod mrazu. A je to tam kde před tím. Všiml si mého výrazu toho který říká vzdávám se. A je to opravdu tak. Už na to nemám ať už mě konečně zabijou. Jsem jako prase které ví že kde na porážku, ale oni to furt protahují a neřeknou kdy nastane jeho konec. Je to příšerný pocit.

"Clair? Tady, vem si ho.,, řekl a dal mi do ruky mobil. Vážně mi dal mobil! Už jsem ani nevěřila že ho někdy budu držet v ruce. "A kdyby bylo nejhůř zavolej. Ne kdyby se tě jen dotkl. Tak mi hned zavolej a já přijedu,, vzala jsem ho do ruky a chtěla se do něj kouknout. Třeba bych mohla zavolat policii.
"Nesnaž se. Je tam jen moje číslo,, trochu mi klesli ramena. Začal se smát.
"Všechno bude v pohodě. Teď budu mít aspoň možnost zajistit ti svobodu,, pronesl s klidem. Jak může být tak klidný?! Já jsem úplně v prdeli jen pomyslím na to, že je to asi naše poslední chvíle.

"Chci abys věděl, že ať se stane cokoliv tak tě miluju.,, řekla jsem mu upřímně do očí a stvrdila to polibkem

"Taky tě miluju Clair. Je to už dlouho co jsem se takhle cítil,,  usmál se na mě a opětoval mi polibek.
Potom odešel.
Chvíli jsem vybalovala. Nejdřív jsem si teda  schovala mobil pod madraci a pak nám začala vybalovat.
Slyšela jsem ze zdola bouchnout dveře snažila jsem se dělat jakože nic, ale jakmile jsem cítila, že už stojí semnou v pokoji už jsem v klidu nebyla.
Pomalu jsem se otočila a jakmile jsem ho viděla věděla jsem že tenhle víkend bude ten nejhorší v mém životě.
Předemnou stál vysoký muž s tmavou pletí a s vražedným pohledem upřeným na mě. Bylo mi jasné že dřív nebo později bude po mně.
V tomhle případě si myslím že bude po mě hned zítra.