Otrokyně

5.

Udělal jsem chybu. Obrovskou chybu. Vím, chtěl jsem být na ní milí a něžný, ale ona mi lhala. Dělala ze mě debila a tím si to posrala. Myslel jsem že už nebudu mít náladu na to být něžnej, ale včera se ve mě něco zlomilo. Nevim co to bylo. To jak na mě řvala. Těšilo mě to, že mám důvod jí ublížit, ale neudělal jsem to, místo toho jsem byl milej a jemnej. Ale to bylo poprvé a naposled. Už se to nesmí opakovat. Může si začít myslet, že už to tak bude furt, ale to se mílí. Já nejsem milej, nejsem hodnej a milující, nejsem něžnej. Možná jsem takovej byl dřív, ale to skončilo. Ženský jsou pomstychtiví svině, zlatokopky, děvky, záleží jim jen na nich samích a ne na lidech kteří je milují. Ženy si udělají dítě a pak ho odloží na ulici, ubohé a hladovící dítě které si nesežene samo potravu když neumí ani chodit. Nepotkal jsem ženu která by milovala i někoho jiného než sebe. A tahle holka nebude jiná, možná má tvářičku anděla, ale časem by se projevila její namyslenost a sobeckost.
Bylo jich celkem deset.
Deset holek co prošli tímhle domem, tím pokojem kde je teď Clair. Všechny byli stejné. Sobecké, panovačné, namyslené a mysleli si, že bez nich spadne svět. Okamžitě to dávali najevo a mysleli si že je díky tomu jak jsou dokonalé nechám. Chyba. To jejich chování mě vždy rozdráždilo a akorát to odnesli. Jen aby jste si nemysleli, tak se všema holkama jsem nespal. Některé z nich mě opravdu nevzrušovali, ale to byli jen tři holky. Tyhle měli hodně tvrdé tresty to tekla i krev. Jestli se ptáte zabil některou z nich? Odpověď je ne. Nikdy jsem nikoho nezabil a ani bych toho asi nebyl schopen. Ale ostatní toho schopni jsou. Jeden ke kterému pravidělně jezdím podat mu informace o dívce co vlastním tak ten už zabil. Skoro každou co měl jako otrokyni. Jen aby jste věděli o co tady zhruba jde. Jde o organizaci, nelegální samozřejmě. V té organizaci je urcitej počet mužů kteří jsou někým zvolení. I já tím prošel. Jsou tam hodně přísný pravidla které se musí dodržovat, když je porušíte půjdete před jakoby takoví soud a tam můžou rozhodnout i o vaší smrti. Zatím jsem pruser neměl takže dobré. A vlastně jde o to že unášíte dívky které jsou něčím provinilé a pak je mučíte a šukáte do té doby dokud se vám nepodvolí, nezkrotnou a nezmění svou povahu. Pak je pustí ven. Na ulici a pak mají šanci žít svůj život, ale to se stává teda spíš nestává. Myslím že se to stalo jen jednou. Pustili jí ona si našla práci a myslím že má manžela a děti. Jinak většina zemřela. Buď je zabil jejich pán a nebo oni sami, protože to už psychicky nevydrželi. Přesně tak jako to chtěla udělat Clair. Měl jsem ji nechat. Nevím proč jsem ji zastavil. Ulevilo by se ji. Byla by na lepším místě kde by jí neubližovali. Ona byla první holka za kterou jsem zaplatil aby mi ji prodali. Ty ostatní jsem unesl. Podletoho co její otec o ní vždy povídal mi přišla stejná jako ty ostatní. Jako děvka co prodává své tělo, ale oni jí znásilňovali. Přiznám se bylo mi jí líto když jsem ji viděl svázanou na posteli. A neměl jsem v úmyslu být zlí, ale to co udělala? Řekla si o to. A pak jak se mi hrabala ve stole? To byl vrchol. Tohle si žádná nedovolila ty byli schovaný pod postelí a báli se kdy zase přijdu. A ona? Se mi hrabe ve stole, do očí mi nadává a křičí že se mi nepodvolí. Tohle kdybych řekl radě. Tak jí daj okamžitě někomu jinýmu, kterej by jí asi hned zabil. Jenže nevím proč, ale chci aby byla tady takže říkám že neodporuje a pomalu se mi podvoluje. Kdyby zjistili pravdu zabili by jí mě by připravili o všechen majetek a zřídili by mě tak, že bych asi ani nepřežil. Prostě bych byl v prdeli. To samí kdybych se do ní zamiloval. Kdyby to bylo jen jednostranně z mé strany odnesl bych to jen já a ona by skončila na ulici asi zbitá, ale žila by. Kdyby to bylo oboustranně oba by nás zabili jí horším způsobem. Proto se nesmím zamilovat.
Dopadlo by to pro všechny špatně.

~~~~~~~~~~

Hned jsem věděla že je něco jinak. Už jsem necítila pod sebou tu měkkost. Ani teplo jeho těla na svých zádech ani ten příjemný pocit co jsem cítila večer. Nic z toho. Teď jsem cítila jen tvrdou chladnou zem a na rukou okovi. Byla jsem nahá a byla mi zima. Věděla jsem přesně kde jsem. V mučírně. Chladnější zem jsem snad ještě nikdy nezažila. Pomalu jsem otevřela oči. Nebyl tu. Tedy aspoň jsem ho okolo sebe neviděla. Klekla jsem si a chtěla se postavit jenže jsem ucítila na zadku štiplavou bolest. Musela jsem se držet abych nevykrikla a nebrečela.

"Co to doprdele děláš?!,, vykřikla jsem nechápavě. Takže to včera byla jen maska aby mě zase ojel? Najednou jsem si připadala zase jako špína.

"To co jsem měl udělat už dávno,, řekl tiše "pořádně ti nařezat,, dořekl to. Chtěla jsem se zvednout a utéct ale asi to čekal a chytil mě. Pevně mě držel. Kéž by mě seřezal. Měl vedle sebe vodu, vroucí vodu.

"Co to sakra děláš. Vdyt jsem nic......,, nestihla jsem to doříct. Na zádech jsem ucítila bolest. Škubala jsem sebou a nějakým zázrakem jsem se od něj dostala. "Vdyť! Jsem nic! Neudělala!,, křičela jsem zadýchaně.

"To co bylo včera se nesmí opakovat. Já nesmím být něžný. Musím tě napravit a nesmím být něžný.,, vysvětlil, ale moc jsem ho nepochopila

"Napravit mě? Já jsem nic neudělala. Nikdy jsem nikomu neublížila, nejsem sobecká ani panovačna ani nic jinýho tak v čem mě chceš napravovat?,, zeptala jsem se. Zaraženě na mě koukal.

"Já to vím. Vím, že ses nikdy neprovinila. Že jsi čistá, ale já si takhle od tebe držím odstup. Nevim jak jinak,, vysvětlil mi znovu teď uz jsem ho chápala víc.

"Pust mě. Když mě pustíš budeš mít dostatečný odstup.,, poradila jsem mu. Hned zakroutil hlavou že ne.

"To nesmím a ani nechci. Jsi první holka co tady mám která je normální.,,
Nechápala jsem ho. V ničem. Vůbec.
Už mi to ale nevysvětlil. Dal mi mé věci a řekl že mi donese do pokoje obklady. Zbytek dne jsem ho už neviděla a ani mi to nevadilo. V klidu jsem si lehla do postele a usla.