Otrokyně

8.

Už je to měsíc co jsem potratila. Ta změna co během jednoho dne nastala, mě překvapila a změnila jsem na Toma názor. Je milí a hodný, když mě po tom potratů všechno bolelo tak mi dost pomáhal. Byl úplně jiný. A nezměnila jsem na něj jen názor, změnili se i city vůči němu. Nikdy jsem to necítila, ale myslím, že jsem se zamilovala. Jen jedno mi scházelo. Něco co bylo před měsícem na denním pořádku a teď jako by to ani neexistovalo.
Sex.
Ano, sex.
Nevyjíždí po mě.
Nevypadá ani, že by byl nadrženej.
No to se nedá říct o mě.
Já. Jsem. Nadržená. A on nic. Už jsem to na něj zkoušela. Přitulit se, políbit ho, dotknout se ho, ale ono nic, vždycky utekl takže jo něco jsem s ním dělala, ale chtěl se udržet až do teď.
Ležela jsem v jeho obrovské vaně. Jo jenom abych nezapomněla, aby mě měl pořád na očích přestěhoval si mě k sobě do pokoje. Takže teď ležím v jeho obrovské vaně a okupuji jeho pokoj který je ještě větší než byl ten můj.
Ale vrátíme k tématu.
Takže ležela jsem ve vaně chvíli jsem poslouchala písničky, ale pak jsem je zas vypla. Jsem podrážděná a všechno mi vadí. Proč jsem taková?!
Už jsem to nevydržela. Sjela jsem rukou mezi nohy a dvěma prsty do sebe vnikla. Tohle jsem ještě nikdy nedělala. Proč taky předtím nebyl důvod měla jsem sex naprogramovanej na celej den. Nebylo to nutný až do teď. Bylo to tak příjemné, ale od Toma je to lepší co si budeme povídat. Měla jsem zavřené oči a z úst mi unikali vzdychy. Po chvilce mého uspokojování jsem cítila, že v místnosti nejsem sama. Vyndala jsem prsty a otevřela oči. Nademnou se tyčil Tom, který svíral křečovitě pěsti. Tak přece jen to s ním něco dělá. Doufám že už to dnes nevydrží a konečně po mě vyjede. Sklonil se nademě a pošeptal.

"Co mi to děláš Clair,, nechápala jsem. Já mu něco dělám? To on mě tady týrá. Dobře ví, že to chci, ale vždycky utekl.

"Já tebe? To ty mě týráš.,, už jsem to nevydržela a stáhla ho k sobě do vody. Myslím že už ten boj sám se sebou vzdal. Okamžitě mě začal líbat a já se samozřejmě přidala. Pak se ale zasekl.

"Proč to najednou chceš? Předtím ses bránila,, zeptal se nechápavě

"Předtím jsem tě, ale nemilovala. Teď po tobě toužim,, krásně se usmál a přisál se k mému krku. Ucítila jsem dva prsty na hrudníku mezi prsama. Sjížděl jimi níž a níž. Čím víc byl dole, tím víc jsem se prohýbala a když je do mě vsunul myslela jsem že se zblázním. Nikdy jsem po ničem netoužila tak moc jako po tomhle. Naivně jsem si myslela, že se dostaneme dál. To jsem se ale spletla.
Najednou je ze mě vytáhl a podíval se mi do oči.

"Tohle nemůžu. Clair ty jsi potratila nemusíš být ještě úplně v pořádku. Nemám tady vybavení abych tě kompletně prohlédl a nemůžu tě vzít ani do nemocnice. Jak bych vysvětlil všechny rány na tvém těle. Chvíli to vydrž ano. Ještě pár týdnů. Věř mi mam s tím taky problém, ale tvé zdraví je přednější,, pak odešel. Ani jsem nestačila říct, že se cítím skvěle. No co jsem mohla dělat. Vylezla jsem, osušila se, převlékla do pižama a šla do postele. Nemohla jsem usnout pořád jsem se převalovala. Něco mě napadlo. Potichu jsem vylezla z postele vzala si baterku a koukla se do šuplíků.
Bingo!
Našla jsem pár provazů.
No co? Když to nejde po dobrým, tak to půjde po zlým.
Přesně tak. Přivázala jsem mu ruce k postely.
Neprobral se.
Divný.
No nic, tak ho probudím. Sedla jsem si na něj obkročmo a roztrhla jsem mu tryko. Fajn trochu mi pomohli nůžky. Začala jsem ho líbat od břicha. Oblíbala jsem mu ty jeho dokonalé svaly a když jsem byla u bradavky tak jsem ho kousla. Jako on mě. To už se probral.

"Doprdele! Clair! Co to děláš! Slez ze mě!!,, byl rozčílený už mi to ani nevadilo hlavně že se něco dělo.

"Vadí ti to? Tak s tím něco udělej,, provokovala jsem ještě víc. "Už se cítím v pořádku nic mě nebolí jsem úplně v pohodě. Jak psychicky tak fyzicky jsem v pohodě,, vysvětlila jsem mu, to co jsem nemohla ve vaně.
A najednou byla změna.
Už jsem nebyla na něm, ale pod nim. Provaz byl slabí a navíc chabě uvázaný, takže se z něj lehce vyškubl a stáhl mě pod sebe jak mile měl volné ruce.
V jeho očích byla vášeň, touha, chtíč.
Díval se mi hluboko do očí a ujišťoval se že je to pravda. Ani ne za pět minut jsem vzdychala jeho jméno a byla v sedmém neby.
Po tomhle večeru nastali další změny.
Změny k lepšímu. Už jsem si myslela že všechno bude v pohodě.
A ono to bylo v pohodě, ale jen na tři týdny. Pak začalo pro mě další peklo, ale to bylo mnohem horší než s Tomem.