Otrokyně

16.

"Neviděli se pár let, ale ta láska v nich stále přetrvávala, i když s tou láskou oba bojovali a snažili se aby na sebe zapomněli. Ale ono to nešlo. On nemohl zapomenou, nešlo to. A tak jednoho dne se rozhodl že ji najde. Nemusel chodit daleko znal adresu jejích biologických rodičů a věděl že po tom co utekla neměla kam jinam jít. Nejdříve ho odmítala, ale nakonec za ním přišla, později přijala žádost o ruku, vzala si ho a má s ním dvě nádherné děti.,, usmál jsem se Ami i Jacka jsem pohladil po vlasech a přikryl je peřinou až ke krku. Jsou tak roztomilí, když spí. Občas se sem chodím koukat, jak jsou klidní a spí.

"Tatí? Kdy přijede maminka?,, zeptala se Ami. Má ke Clair bližší vztah než ke mě. A Jack má zase bližší vztah ke mě. Prostě normálka takhle je to skoro všude jen málokdy je to naopak.

"Brzy. Nemusíš se bát. Babička má problém víš a maminka jí s tím problémem pomáhá,, chápavě kývla a zavrtala se do postýlky a pomalinku usínala.

"Tati?,, slyšel jsem špitnout Jacka. Přišel jsem k jeho posteli a klekl jsem si aby nezvyšoval hlas a nebudil Ami.
"Bude babička v pořádku? Slyšel jsem tvůj hovor s mamkou.,,  zasmál jsem se.

"To víš že bude. Nemusíš se o babičku bát dobře?,, snažil jsem se ho nějak uklidnit.

Šel jsem do obýváku posadil se na pohovku a promnul jsem si spánky. S dětmi je to tak náročné. S Jackem ani tak ne, už je mu deset chodí do školy a začíná mít svoje starosti. Kdežto Ami je pět. Je na mě až moc aktivní a já jsem vyčerpaný.
Slyšel jsem cinkat klíče v zámku a okamžitě se napřímil než se stačila nadechnout objal jsem jí a políbil.

"Jsem tak rád že jsi doma. Ami je jak neřízená střela a je to šílený. A jak je matce,, postěžoval jsem si hned na úvod.

"Doktoři nechápou jak se to mohlo stát. Matka už není plodná dlouho ano jsou s otcem sexuálně aktivní, ale já jsem prý byla jako zázrak který se už nezopakuje. Navíc matka je v přechodu takže je divné že otěhotněla. Museli ji vzít vaječník a část vejcovodu. Hrůza,, vydechla si nešťastně.
S Clair jsme se odstěhovali co nejdál to šlo. Co nejdál od těch zlích vzpomínek. Takže teď žijeme v Anglii. Máme rodinný dům s velkou zahradou, Jack chodí na velmi prestižní školu a Ami tam bude chodit taky a kam budou chtít jít dál to bude na nich. Do ničeho je nebudeme. Pokud nebudou chtít na vysokou nemusí. Budou mít svobodnou vůli.

"Jsem ráda že jsme tady. Je tu klid, lesy, louky, parky. Žádný schon jako v Americe. Bylo to jako pěstí do tváře všichni ty lidi.,, kroutila hlavou a byla šťastná, že jsme tam, kde jsme teď.
A já jsem taky šťaštný. Mám dobré místo praktického lékaře. A Clair pracuje v nedaleké nemocnici jako sestřička, když byla na mateřské dodělávala si školu.
Oba jsme si dali život do pořádku vychováváme děti a snažíme se zapomenout na minulost.
Jde to špatně tohle se jen tak nezapomene myslím z pohledu Clair.
Jinak jsme šťastný a doufám, že nám štěstí vydrží až do smrti.

Ahoj 😄 nějak mi přišlo, že jsem ten příběh úplně neuzavřela. A tak jsem se rozhodla to změnit. Toto je prosím závěrečná část Otrokyně. Jsem opravdu moc, moc, moc, moc, moc šťastná, že se vám tento příběh líbil a doufám že i další příběhy, které sesmolím se vám budou líbit. 😄😄