Otrokyně

3.

Už mi to vadilo.
On ví o mě zřejmě všechno, ale já o něm nic!
Ne, mě to nevadilo, přímo mě to sralo. Před chvíli někam odjel rozhodla jsem se ten dům prozkoumat. A hlavně zjistit s kým to vlastně jsem. Vyšla jsem z pokoje a šla furt rovně pak jsem vlezla do nějakého pokoje. Rozsvítila jsem a bingo! Byla to kancelář. Super, hned na poprvé. Šla jsem k psacímu stolu a otevřela ho. Bylo tam několik složek s dívčími jmény a hned na vrchu bylo to moje. Otevřela jsem to.
Clair Smith - nezletila dívka, její adoptivní otec těžký alkoholik, adoptivní matka mrtvá. Biologičtí rodiče - Clair a Josh Dashwood. Při odkoupení od jejího adoptivního otce již nebyla panna.
Přestala jsem číst v tu chvíli kdy mi ty slova dorazili do mozku. Biologičtí rodiče. Čekala bych že tam bude prázdná kolonka nebo, že tam bude napsáno nenalezeni, ale oni tam jsou jména. Clair a Josh Dashwood. Jmenuji se po mé biologické matce. To není možné. Já své rodiče neznám, ale chlap který mě denně mlátí a ojíždí tak ten je zná? Zavřela jsem to. A prohlížela dál. Bylo tam několik složek s dívčími jmény a mě bylo jasné že tyhle holky tady byli předemnou. Měli stejný osud jako já. Možná horší, třeba je zabil když ho přestali bavit. Ne, nenechám se zabít, to se radši zabiju sama. Prohlížela jsem dál, až jsem narazila na jeho jméno. Chtěla jsem si o něm něco přečíst. Slyšela jsem na chodbě kroky a nějaké šramocení u dveří. Rychle jsem se schovala za stůl od dveří za něj nebylo vidět. Srdce jsem měla až v krku a bála se i dýchat. Chvíli se hrabal v papírech a pak zas cvakli dveře na důkaz, že odešel. Chvíli jsem tam seděla a pak měla v plánu odejít kdyby se náhodou zas vrátil. Jakmile jsem se otočila k odchodu dívala se znovu do těch zelených rozbouřených očí. Myslím že se mi zastavilo srdce. Zamotala se mi hlava a kompletně se mi udělalo blbě. To není možný, že mám takovou smůlu.

"Co tady děláš?!,, zařval nasraným hlasem. Pustila jsem ty papíry. Měla jsem rozšířené oči a celá jsem se klepala. Byla jsem schopná jen toho na něj zírat. Nevyšla že mě ani hláska a to ho nasralo ještě víc. Přišel přímo ke mě a chytl mě pod krkem. "Tak odpovíš!!,, zařval. Rozbrečela jsem se nebyla jsem schopná cokoliv říct. Ale jedno jsem věděla jistě, začínal mi docházet kyslík. A on mi ten krk svíral víc a víc. Chytla jsem ho obouma rukama za ruku kterou mě držel. Po chvíli mě pustil a já spadla na zem. Hned jsem se rozkašlala a chytala se za krk. Schytala jsem několik kopanců. Ne moc silných a bolelo to. Pak mě svlíkl legíny co jsem měla na sobě svázal mi nima nohy, potom si sundal pásek od kalhot a sflákal mě páskem. Potom mě svlékl celou přivázál mi k něčemu ruce a odešel. Tentokrát nezapomněl zamknout. Ještě než odešel vzal si nějaký papíry slíbil mi ze budu litovat že jsem vylezla z pokoje a pak teprv šel. Upřímně já toho litovala už teď. Teď mě zmlátil páskem nechci si představit co bude až se vrátí. Pomalu jsem se zvedla ze země. Vůbec nic jsem neviděla bylo zhasnuto a venku tma. Začala jsem se proklínat. Proč jsem musela být zvědavá zase to akorát odnesu. Chvíli jsem se pokoušela uvolnit z provazů, ale nešlo to pak mě přemohla únava tak jsem nějakým zázrakem usla.

Překvapivě jsem se probudila ve své posteli ale pořád svázaná a nahá. A vedle mě ležel on, taky nahý. Snad není nekrofil?
Pomalu jsem se posadila otočila směrem k čelu postele a pomalu se snažila uvolnit uzli. Pořád jsem se na něj koukala jestli pořád spí. Zatím to bylo v suchu. Ty uzli se už začali uvolňovat když jsem za zády slyšela.

"Špatnej tah. Opravdu špatný tah,, celá jsem zdřevěněla a než jsem se stačila nadechnout byla jsem zase na zádech. Snažila jsem se bránit aspoň nohama ale po chvilce mi je zkroutil a zase jsem skřivila obličej do bolestné grimasi. Viděla jsem to na něm jak ho těší že trpím, jak ho vzrušuje že se bráním. Byl tak průhledný, nechutné.

"Proč! Proč! Mě nenecháš být! Na mém místě bys dělal to samé! Bránil by ses a snažil by ses utéct! Tak proč mi pořád ubližuješ?!,, křičela jsem na něj. Zarazil se jakoby mu má slova došli do mozku.

"Protože u tebe mě to baví. S tebou je ten sex jiný neustále se snažíš bráni dáváš do toho vše a mě to vzrušuje. Jsem rád že ses mi hrabala ve věcech. Dala jsi mi tím důvod si s tebou pohrát.,, sklonil se ke mě blíž. Proč se mi ta jeho slova líbila? Přišlo mi jakoby tím říkal že jsem nějak speciální, že jsem jiná než ostatní holky který tady měl.

"Ale mě se to nelíbí. Bolí mě to. Připadám si příšerně. Jakobych byla bezcenná,, položila jsem hlavu na polštář. Slzy mi tekli po tvářích.

"Jsi tady už dost dlouho aby ti došlo že normální život mít nebudeš. Já jsem tvůj Pán mě budeš poslouchat. Pokud sis vysnila chlapa který tě bude nadosmrti milovat, který tě bude nosit na rukou tak na ten sem zapomeň. Dokud s tebou budu spokojený budeš tady pokud mě omrzíš půjdeš jinak tečka. Tohle je tvůj život a jiný nebude,, nechal mě být odvázal mě. Pobrala jsem nějaké věci a šla jsem do koupelny. Byla jsem úplně mimo z jeho slov. Oblékla jsem se a sedla si na postel. Nevím jak dlouho jsem z něj koukala, než jsem se konečně rozhodla. Otevřela jsem ho a stoupla si na parapet.
Jeden krok a budu svobodná.
Jeden krok a už mě nebude nic bolet.
Sám to řekl. Jsem bezcenná. Rodiče mě opustili místo aby se o mě starali. Adoptivní otec mě znásilňoval a prodal.
Muž co mě teď vlastní nemá ani kapku citu. Není žádná možnost abych měla manžela, rodinu a děti. Co tady budu dělat? Bezcenná dívka která se neměla ani narodit.
Podívala jsem se dolu.
Byl tam beton.
Příjezd do garáže.
Zavřela jsem oči a chtěla skočit.
Skoro jsem už letěla, krůček od svobody. Kdyby se kolem mých boků neobmotali něčí ruce.
Otevřela jsem oči a snažila se vyškubnout.

"Ne! Pust mě!! Ne!!,, musel mít semnou opravdu práci. Skoro jsem se mu několikrát vyškubla. Odhodil mě na postel a zavřel okno. Teprve pak se otočil.

"Zbláznila ses?! Chtěla jsi se zabít!,, byla jsem naštvaná, že mě chytl.

"Ano! Chtěla!,, zařvala jsem na něj. Myslím že jsem ho nasrala. Chytl mě za vlasy a vytáhl na nohy. Podlemě nevěděl co dělat dřív. Jestli mě zmlátit nebo rovnou zabít. Nakonec mi pustil vlasy a dal mi pořádnou facku že jsem zase spadla na postel. To už jsem nevydržela. "Tak hele! Já nikdy nebudu žádná laciná ani bezcenná děvka jasné!!,, řvala jsem a začala po něm házet to co mi přišlo pod ruku. "Nikdy nebudu děvka a nikdo ji ze mě neudělá! Vždycky se budu bránit!! A radši než žít jako děvka tak se zabiju jasné!!,, strkala jsem do něj házela všechno možné. Až jsem ho donasrala úplně. Chytl mi zápěstí a prudce semnou nacouval do zdi.

"Co si to dovoluješ!,, sotva jsem popadala dech. Myslím že mi ho nachvíli vyrazil.

"Nic! Jsem žena! A mám stejná práva jako muži! Nejsem žádnej otrok a nikdo ho ze mě neudělá!!! Nikdy se ti nepodvolím,, měla jsem zlost už ne strach, ale zlost. Jenže zároveň chuť ho políbit. Měla jsem zmatené pocity jak teď na mě koukal nevím jestli jsem ho chtěla skopat nebo začít líbat. On měl asi stejné myšlenky. Koukal se na mě zlostně a pak zaútočil na mé rty. Hned jsem se přidala.