Otrokyně

10.

Z pohledu Toma

Nechtělo se mi jí tam nechat samotnou a bezbranou. Nemůže se proti němu bránit. Nevím teda jak ten chlap vypadá, ale stačí že je to chlap. Ona je tak křehká a slabá ani nemá jak se bránit. Neubránila se mě jak může proti nějakému jinému a určitě silnějšímu chlapovi. Bojím se že jí ublíží nebo dokonce zabije. Nemohl jsem s tím nic udělat ikdyz bych opravdu chtěl. Těšil jsem se na náš společný výlet, chtěl jsem jí vzít do Paříže projít si to tam, jít na Eiffelovku a na další jiné památky. Aby se aspoň na chvilku cítila svobodná, aby věděla, že to myslím vážně, že s ní chci žít a milovat. Pravda je pár věcí co neví o kterých jsem jí lhal, ale to se dá napravit, ne? Cesta trvala asi pět hodin. Jo trvá to tam dlouho, ale co se dá dělat. Chtěl semnou mluvit ten co to tuhle naši "společnost" zrovna vede. Je mu asi 35 a je z nás všech nejstarší. Vím, zní to docela divně, ale tady je to celé divné. Pokud by nějakej chlap tady z nás dosáhl vyššího věku než má ten který nás vede tak přebírá místo velitele. V našem případě je to nemožné, všem nám je okolo 20 a nikdo po vedení netouží. Ale kdyby se někomu zachtělo opravdu moc nás vést a buzerovat stačí si sfalšovat papíry, samozdřejmě nikdo nesmí doopravdy vědět kolik vám doopravdy je. Vím je to tady ujeté, divné a šílené. Lituji každý den, že tady jsem. Sice jsem byl zhrzený, nasraný a úplně na dně, ale lituji každého dne co jsem promrhal v téhle sektě. Je mi některých žen líto, to že jim takhle ubližují. Bohužel já nejsem bez viny a dělal jsem to samé ale sžírá mě svědomí. Teď co jsem potkal Clair je to s tím svědomí horší a horší. Říkal jsem Clair, že její kámošky jsem se ani nedotkl. Není to pravda. Jedna z věcí co Clair neví. Sice jsem jí neubližoval jako Clair, ale spal jsem s ní. Byla u mě tři měsíce než se našla ta co u mě měla správně být. První měsíc jsme se míjeli občas si něco řekli pak jsme si začali hodně povídat a pak jsme spolu spali. Každej den. Každou chvíli co jsme mohli. U ní to přerostlo ve víc u mě to zůstalo jen u nezávazného sexu. Po třech měsících se našla ta holka co se měla původně unést a já musel, myslím že se jmenovala Elizabeth nevím. Musel jsem jí vyhodit na ulici ať začne noví život. No a tu holku co mi přivezli ta byla příšerná. Furt nadávala, rozkazovala a chtěla řídit všechno. Jo, myslím že ještě žije tam kam teď jedu. Tak tam je. Holky co už omrzí s nima spát jsou zavřené v kleci. Dostávaj jídlo, každý den se jde vykoupat jedna a více méně tyhle holky čekaj až se někdo smyluje a zabije je. Málokdy se nějaký poštěstí aby ji pustili.
Dojel jsem tam až pozdě večer. Zavedli mě do pokoje a šel jsem si rovnou lehnout. Doufám, že je Clair v pořádku.

Probudil jsem se ráno a chtěl jsem za tím chlapem co semnou chtěl mluvit, ale bylo mi řečeno, že odjel a vrátí se večer. Přišlo mi to nějaký divný. Chtěl semnou mluvit, ale najednou je pryč?
Dostal jsem strach. Radši jsem zavolal na telefon, který jsem dal Clair. Jenže potom co jsem vytočil číslo tak se hned ozvalo "Je nám líto, ale volané číslo neexistuje" teď jsem dostal opravdu strach. Vyšel jsem ze svého pokoje a zamířil si to k pokoji toho chlapa co nám tu velí. Nezajímalo mě že ten hlídač nechce abych šel dovnitř s lehkostí jsem ho srazil k zemi. Vtrhl jsem dovnitř on ten chlap co měl být pryč si tam seděl v křesle a koukal na mě jakoby čekal, že tam vtrhnu. Nechápavě jsem na něj koukal.

"Co se to tady děje? Proč mi řekli, že jste pryč a přitom to není pravda? Co to má znamenat?,, nechápal jsem a požadoval vysvětlení.

"Tohle je odvedení vaší pozornosti pane Greene. Přišlo nám podezřelé vaše chování k vaší otrokyni. Proto jsem si vás pozval sem a k vám do domu vyslal muže, který má za úkol vaši otrokyní zabít,, řekl to tak v klidu. Jako by se vůbec nic nestalo. Ani jsem se na něj nekoukl zpátky otočil se zbalil si věci a jel domů tak rychle jak jen to šlo. Cestou jsem si nadával snad všema nadávkama co existují. Jel jsem tak rychle jak jen to šlo předjížděl jsem vytáhl rychlost na co nejvíc to šlo.
Přijel jsem před můj dům a doufal že ji najdu v pořádku u mě v pokoji.
Omyl.
Vchodové dveře byli otevřené dokořán. Když jsem vběhl do domu a křičel její jméno neozívala se v domem bylo hrobové ticho. Přiběhl jsem do mého pokoje kde jsem na zemi viděl rozdupaný telefon a rozházené všechny věci i ty co měla na sobě když jsem odjížděl. Prohledal jsem celí dům ale nikde nebyla. Šel jsem se podívat ještě do mučírny. Byla zamčená. Já jí nikdy nezamykám jen zavírám. Opět jsem volal její jméno, ale nic se neozívalo zpět. Vzal jsem tedy sekeru byla kousek odemě zaseklá v polenu a rozstípal jsem dveře.
Ležela tam.
Zády ke mě.
Byla nahá.
Přišel jsem blíž, okolo její hlavy byla kaluž krve. Oblékl jsem jí své sako a vzal do náruče. Šel jsem s ní do mé malé ordinace a ošetřil jí. Naštěstí žila. Seděl jsem u ní hodiny a doufal že se probere. Nadával jsem si nejrůznějšíma slovama a proklínal se, že jsem ji tu nechal.
Uslyšel jsem za sebou pohyb. Neřešil jsem to jen dál koukal ne Clair.

"Teď máš hodně velký problém Tome Greene.,, uslyšel jsem za sebou hlas toho chlapa se kterým jsem ráno mluvil. Chtěl jsem se tedy otočit, ale nestihl jsem. Ucítil jsem tupí úder do hlavy a pak měl před sebou jen černo.