Otrokyně

15.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ve tvářích rodičů bylo vidět štěstí, že on se ožení a já zapomenu na svou minulost a budu šťastná.
V jeho tváři jsem viděla naději.
Naději, že bych řekla ano, a stala se jeho ženou.
Naději, že by měl klid od rodičů, protože si stejnak myslím, že důvod proč tady klečí jsou oni.
Naději na to že by se usadil měl ženu která by mu porodila děti a obskakovala ho, on by se odstěhoval od rodičů protože kdyby měl ženu, chtěl by být logicky s ní.
A pak jsem tady byla já.
Žena na kterou se teď upírali všechny oči.
Žena která mohla rozhodnout o osudu tohoto muže.
Pokud řeknu ano?
On se odstěhuje od rodičů se kterými žije.
On bude mít ženu o který si bude myslet že ho bude obskakovat jak krále. To teda ani náhodou nejsem ničí otrokyně ani služka. Už jsem to řekla tomu kreténovi co kvůli svým činům šel na křeslo, ty ostatní kreténi hnihou ve vězení a budou tam na věky. Klidně to řeknu i Markovi a komukoliv, ale to jsem odbočila.
On bude mít děcka o kteŕy bych se zase starala já.
On, on, a zase jenom on.
Já vím co mi na to řeknete takovejhle je každej chlap to si nevyberu.
Když už mam s někým být tak bych ho měla milovat. A ne s nim být jen proto abych zapomněla na chlapa kterýho doopravdy miluju a on mě.
Znovu jsem se koukla na muže klečícího na koleni s prstenem v ruce v jeho očích už nebylo tolik naděje, ale spíš se bál co řeknu, když tak dlouho mlčím.
Zpanikařila jsem.
Popadla jsem kabelku a vyběhla z domu a šla ani nevím kam.
Za chvilku jsem ho za sebou slyšela křičet mé jméno.

"Cleir? Co? Co se stalo? Proč jsi utekla a kam to jdeš?,, zeptal se mě a já ho nechápala. To jako vážně si myslel že mu řeknu ano a padnu mu kolem krku? To si dělá srandu ne?

"To se ptáš vážně?,, zeptala jsem se a on pokýval hlavou, že ano. Aha. Já jsem si myslela že není blbej když má doktorát?! "Známe se tři měsíce. Pořádně se ani nepolíbíme. Nemáme spolu žádnej vztah jak tě mohlo napadnout že bychom se mohli vzít?!,, řekla jsem. Skoro až na něj vyjekla. Zaraženě na mě koukal. Teď už chápu to když se řekne, že někdo čumí jak puk.

"No já miluju tebe a ty miluješ mě tak proč bychom nemohli?,, zeptal se nechalpavě a já myslela, že praštím hlavou do zdi. To si ze mě dělá prdel. Že si dělá prdel žejo? Jak doprdele přišel na to že ho miluju?

"Sakra?! Jak si můžeš myslet že tě miluju, když jsem ti to ani slůvkem nemaznačila?!,, zhluboka jsem se nadechla a vydechla pak se na něj znovu koukla. "Hele Marku. Je mi líto že ti to musím říct takhle, ale já tě nemiluji. S tebou jsem chodila protože se o mě rodiče báli a nechtěla jsem je urazit. Já miluji někoho jiného. Upřímně doufala jsem, když bude s tebou tak na něj zapomenu, ale nejde to. Promiň,, dobrá asi jsem byla trošku ostrá, ale nechtěla jsem mu lhát. Ani ublížit, ale tomu bych se v téhle situaci nevyhla.

"Dobře. Chápu.,, řekl sklesle otočil se a šel zpět do domu a já šla pryč.
Nevěděla jsem kam jinam jít.
Potom co jsem v kabelce objevila ten papírek od Toma tak mi bylo jasné kam půjdu. No proč taky ne, že?
Teď jsem se ciltila taková volnější. Jako kdyby ze mě spadla obrovská zátěž která mě brzdila.
Možná jsem si myslela že Tom je překážka, která mi brání být šťastná s Markem.
Ale teď? Jakoby se mi ulevilo? Možná proto jsem Toma tak odstrkovala nechtěla jsem být nevěrná, ikdyž mezi námi absolutně nic nebylo pořád jsem byla jeho přítelkyně. A to mi bránilo Tomovi padnout kolem krku. Asi.
Po asi dvaceti minutách jsem došla k velkému paneláku a našla jsem si na zvonku jeho jméno a zazvonila.

"Haló?,, ozvalo se po chvilce.

"Ahoj to jsem já. Clair....,, chtěla jsem vysvětlit důvod mé dřívější návštěvi ale než jsem to stihla zabzučeli dveře já jsem do nich zatlačila a otevřela. Ještě mi řekl, které patro to je. Takže vyjela jsem asi do desátého patra výtahem a tam už na mě čekal.  "Ahoj. Oslava se trochu zkomplikovala. Musela jsem pryč,, vysvětlila jsem stručně. On mě pozval dál. "Takže co jsi mi to chtěl vysvětlit?,, zeptala jsem se zvědavě.

"Jo. Já. Jestli si mám jít sednout do kuchyně klidně můžu. Ale já už bych ti neublížil,, navrhl a já jen řekla, že ne ať si sedne ke mě. A začne.
"Tak předně. To co jsem ti říkal že tvůj otec v hospodě rozhlašoval ať k němu přijdem a já to slyšel atd. To není pravda. Tvůj "otec" si mě zavolal navykládal mi o tobě různý lži. Že se mi nabízíš a i ostatním mužům a, že tě nezvládá a takoví keci. Já bych si tě jinak neodkoupil kdybys byla nevinná. Byl jsem u vás. Asi dvakrát abych si tě prohlídl a řekl jestli tě chci nebo ne.
Řekl mi žes ještě poměr neměla.
Jenže potom co jsem přišel bylo mi jasné, že už nejsi čistá.
Když jsem tě pak viděl. Pochopil jsem že to vše co mi řekl byla lež. Jenže už jsme byli dohodlí a měli jsme podepsanou smlouvu. Během toho týdne co tě zneužíval. Já o tobě zjišťoval informace. A to se dostáváme k druhé věci. Já věděl že jsi u rodičů.
Celé ty tři roky. Já to věděl. Ani nevíš kolikrát jsem byl před vašim domem chtěl zazvonit a promluvit si. Jenže bál jsem se. Já se bál přesně téhle reakce. Že utečeš.
Že se ti to všechno rozleželo v hlavě a už mě nebudeš chtít.
Clair, vím že tenhle proslov mi k prospěchu nepřidá, ale chtěl jsem abys tohle všechno věděla. Pokud mě už nebudeš chtít vidět pochopím to.,, chvíli mi to trvalo. Než mi všechna tahle slova, co během deseti minut řekl, dorazili do mozku. Koukala jsem do země a nevěděla jsem co mám říct.
Nechápala jsem proč se mi tohle všechno dělo?
Proč mě unesli?
Proč mě zneužili?
Proč mě zneužívali a mlátili?
Proč jsem se musela zamilovat zrovna takhle?
Proč jsem se zamilovala do sadisti?
Tisíc a jedno proč?

"Já. Nechápu ve svém životě už vůbec nic. Nerozumím tomu proč mě ten chlap unes, ani tomu proč mě prodal, ani tomu co se dělo potom a co tomu předcházelo. Já to nechápu. Ani to chápat nechci. Ani nechápu proč mě chlap se kterým jsem byla tři měsíce, a kterého jsem ani nemilovala, proč mě požádal o ruku. Já doufala, že na tebe zapomenu. Doufala jsem, že si všechno nějakým způsobem vysvětlím a přestanu tě milovat. Jenže to nejde. Zkoušela jsem to tři roky zapomenout, ale nejde to.,, cítila jsem jak mi po tvářích stékají slzy. Proč brečím vždycky jen když jsem s ním? Pomalu jsem zvedla hlavu a podívala se na něj. Také na mě koukal.

"Miluji tě, Clair,,

"Miluji tě, Tome,, řekli jsme si navzájem a políbili jsme se. Takhle to asi mělo být. Necítila jsem žádný neklid ani špatný pocit, že bych dělala něco špatně. Už bylo jen ticho a já věděla, že jsem s tím kterého miluji.

Ahooooooj 😄😄 Taaaak tohle je konec příběhu. Jsem opravdu mooooooooooc šťastná, že jste to vydrželi až do konce 💋💋 upřímně vůbec jsem nečekala, že tenhle příběh bude mít takových přečtení😱😱 takže jste fakt úžasný 💋💋 opravdu bych vám moc chtěla poděkovat, že jste s Tomem a Clair drželi až do konce 😄😄💋 původně jsem myslela, že by Clair nějak utekla dala si život do pořádku a byla šťastná, ale nakonec se to vykreslilo nějak jinak😂😂 už ke konci příběhu mi hlavou běhali různý scénáře jak by to mohlo dopadnout a že by třeba potkala i svou jedinou kamarádku kterou Tom také unesl. No, ale nechtěla jsem aby z toho byl guláš 😂 nakonec si myslím, že to dopadlo v celku dobře ze tedy na Marka 😂 ten dostal košem😂
Ještě jednou bych vám chtěla poděkovat jste fakt úžasný a doufám že se potkáme u dalšího příběhu, který mě náhodou napadne 💋💋💋