Draco Malfoy princ Zmijozelu ✔(|.Díl)

Bude to tak lepší

Ještě jsem klečel v mokré půdě a cítil jak mnou prostupuje chlad. To není pravda jsem jako otec. Hrálo mi furt a neustále v hlavě." Musíte odsud okamžitě zmizet". Řekl jsem směrem k nim." Ne pojď s námi". Řekl Thomas a Hermiona přikývla." To nejde já vás nemůžu vystavit nebezpečí, snad si ještě nevšimli že jsem pryč pokud by vás se mnou našli, a to našli, oba by jste určitě zemřeli a za to mi to nestojí". Odmlčel jsem se." Kromě matky jste totiž jediné co mám a na čem mi doopravdy záleží a proto vás musím opustit". Stoupl jsem si a smutně se usmál." Ne to nejde musíš jít s námi mi sebe i tebe dokážeme ochranit". Prosebně říkala Hermiona." Prosím nedělejte to ještě těžší než to je". Povzdychl jsem si." Jiná možnost tu prostě není". Oba ke mě přistoupili. Thomas mě pevně objal." Promiň mi za všechno a dávej na ni pozor". Řekl jsem do objetí. Thomas na mě kývl. Pak mě obejmula Hermiona ale né tak silně jako Thomas." Je mi to líto. Po tváři jí začali téct slzy hned jak to řekla." To nemusí Hermiono ". Snažil jsem se jí uklidnit ale i pro mě to bylo těžké a bylo zvláštní poprvé říct její jméno nahlas. Pak se mi zahleděla do očí a já do jejich. Ten moment se zdál být nekonečný. Nakonec jsem sebral odvahu naklonil se a pošeptal konejšivě: ,, Neplač princezno, neplač pro mě, prosím". Teď jsem jí mohl políbit, vím to, ale nechci aby byla k vůli mě smutná ještě více než je. Vypadala zmateně ale usmála se na mě. Setřel jsem jí slzy s obličeje a vytrhl se z jejího objetí." Už by jste se měli přemístit". Řekl jsem a sklopil pohled." Bude to tak lepší. Dodal jsem. Thomas následně přikývl. Vzal Hermionu za ruku a těsně než se přemístili řekl jsem : Miluju tě Hermiono Grangerová". Hermiona se v posledním okamžiku na mě usmála. A najednou jsem byl uprostřed lesa sám se sebou. Pomalu jsem se vydal ke košťatům." Možná že jsem zrůda ale alespoň vím že jsem měl přítele a osobu kterou jsem v životě miloval.