Draco Malfoy princ Zmijozelu ✔(|.Díl)

To není možné

Ze sklepení jsem odešel se špatným pocitem který mě pronásledoval až ke spánku. Doufal jsem že dodrží slib. Nechápu to od té doby kdy vedle sebe cítím její přítomnost se.... omlouvám. A to Malfoyové nedělají nikdy. " Ne já nejsem jako otec ". Řekl jsem a sledoval strop ložnice dokud jsem neusnul.

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Thomas si sice vedle Hermiony nejlepší ale nespal. Přemýšlel že měl Draco pravdu, není spravedlivé že neví co jí tají. Rozhodl se že hned jak se probudí jí hned vše řekne, pro případ že by potom už nesebral odvahu.       Po několika hodinách se konečně probudila. Její vlasy trčely do všech stran a oči měla červené od slz." Thomasi měla jsem o tebe strach". Okamžitě mu skočila kolem krku." Neboj jsem v pořádku". Ujistil ji." Co se stalo ? Zeptala se hned, ale nebrečela. Byla silná, smutně se usmál." Nic se nestalo ale musím ti něco říct a prosím nepřerušuj mě už tak je to pro mě těžké tu to říct". Pořádně se nadechl. V její tváři bylo poznat zmatení." To co jsem ti o sobě říkal není pravda, povzdechl jsem si, jsem čisté krve a patřím do rodokmene Blacků". Žádného sluhu nedělám ani lapkové mě nechytili. Jsem tady proti že jsem utekl z domova když mi bylo čtrnáct, žil jsem u svého nejlepšího kamaráda, Draca Malfoye. Dokud jsem neosvobodila jednu čarodějku mudlovské krve která tu byla zavřená. Sice mě nezabili ale jsem tady dole už hodně dlouho na to abych věděl že když bych ti o sobě řekl pravdu, nepromluvila by si se mnou". Zahleděl se do zdi. Hermiona se na něj podívala a smutně se usmála." Já tě chápu". Hermiona pohlédla mu do očí a upřeně se do nich dívala." Ty mě chápeš ? Zeptal se Thomas udiveně, přece jí lhal a ona jen na to řekne : Já tě chápu. A to pro změnu jeho mysl nedokázala pochopit."Ano chápu tě že jsi mi to nechtěl říct a asi bych to vzala tak jak říkáš, přece jen čistokrevný kouzelníci nechcou nic mít s mudlorozenýma a naopak". Řekla klidně a vyrovnaně a v jejích očích se odleskl pocit důvěry který jsem ještě u nikoho neviděl teda až na Draca Malfoye." Musíme se odsud dostat Thomasi, merlinví co s námi chce Malfoy udělat". Řekla pevným hlasem. Tehdy si vzpomněl na slib který mu dal." Ne, jestli nás někdo uvidí a to jo tak zemřeme bez mrknutí oka na místě". Řekl rázně i bez slibu byc to nemohl dopustit. Byla to sebevražda, navíc bez jeho pomoci je to nemožné." Ale nemůžeme tady jen tak trčet". Stoupla si a začala si prohlížet zámek jako by něco hledala." Ale ano jinak zemřeme".
Já vím co riskuju ale já tady nehodlám strávit celý zbytek života". Správná tvrdohlavá Nebelvírka. Je to těžší než si myslel jí udržet na jednom místě." Prosím neskoušej to, protože......... Odmlčel se. Ona za ten okamžik co se znali byla v jeho životě vším co si kdy mohl přát ale pomyšlení na to že by to zkusila sama bylo jako když víte že jdete na předem přichystanou oprátku která tam visí přímo pro vás. A asi jí to došlo a usadila se do rohu k mřížím. Přez mříže na její strápený obličej hleděl a měl chuť si její tvář pohlaď a utěšit jí že bude všechno v pořádku bohužel ani on sám si tím nebyl s celá jist. A planou naději jí dávat nechtěl. Proto ji chytil alespoň za ruku a stiskl je k sobě. Pocítil teplo v jejím těle což jí docela překvapilo jelikož jemu byla docela zima." Pokud ještě někdy chceš vidět své přátele, prosím nepokoušej utéct". Slib mi to, prosím". Jeho hlas se při každém " promiň" zlomil což naznačovalo tomu že si tím nebyl jistý." Dobře........ slibuji". Řekla a smutně se na něj podívala.

Dnes se mi na snídani s otcem vůbec nechce už jsem na snídani s rodiči nebyl přibližně třikrát a to mě tam nutí jít, snad otec něco nepoznal To by se všemi byl konec. Oblékl jsem se a upravil. Co nejpomalejšími kroky se dal na snídani. Na stole bylo už plno jídla co skřítkové připravili." Dobré ráno Draco". Pozdravila mě Matka, sedl jsem si vedle ní. Otec od nás jednu židli. Na talíř jsem si nabral jídlo které mi bylo nejbliž teď nebyl čas si vybírat přesto že jsem měl velký hlad. Na snídani panovalo ticho, jako vždy samozřejmě. Po snídani jsem se zvedl ze stolu a chytal se odejít když mě otec zadržel : Draco pojď musím si s tebou promluvit". Řekl otec a v obličeji mu hrál úšklebek který se podobal úsměvu. Matka sebou lechce cukla, to nebude něco hezkého, pomyslel jsem si." Draco cítíš to". Řekl otec líně a nadechl sem." Co bych měl cítil ? Otráveně jsem na něj pohlédl." Víš ve vzduchu je jiná magie než nás tří". Řekl klidně." Aha, ne já nic necítím". Řekl jsem. Stejně to nedávalo smysl. Grangerová má hůlku zlomenou a Andersovu tu mám u sebe." Řekni Draco co si dělal těch několik dní u sebe v pokoji ? Cítil jsem jak se mi snaží dostat do hlavy nakonec do vzdal když neuspěl." Já jsem si četl". Koneckonců tohle nebyla taková lež, dost často jsem místo spánku si četl." Takže ty sis četl místo toho abys něco pořádného dělal ? Takhle začíná každá hádka s otcem." A co bych podle tebe měl dělat ? Otec se zamračil." Být alespoň trochu užitečný, třeba hledat trio! Místo toho ty doma sedíš na zadku a nic neděláš ! Jeho hlas s vydechnutím pominul." Draco ty se nikdy nic nenaučíš, Crucio ! Tentokrát to bylo o hodně silnější bolest než minule. Vrhkly  mi slzy do očí ale takovou radost otci neudělám. Nejhorší na tom bylo že s kledbou Crucio použil i řezací kledbou která byla pomalu horší. Cítil jsem jak začínám krvácet, pode mnou se začala tvořit kaluž krve. To už jsem nevydržel a bolestně vykřikl." Luciusi co to děláš ? Právě do místnosti přišla matka. Když mě uviděla hned ke mě přiběhla." Luciusi přestaň ! Otec okamžitě přestal a klidně odešel z místnosti. Matka začala mi kouzlem hojit rány." Matko to je jedno já už to zvládnu". S tuhou a bolestí jsem se postavil, matka jen kývla a bylo vidět jak se k vůli otci trápí."Dobře jen jen si odpočni". Vstala ze země a ladným krokem vyšla z místnosti. Teď odpočívat nemůžu musím jít skontrolovat Grangerovou. Kulhavým krokem jsem se špitál ke sklepení merlinužel jsem v boku ještě krvácel a měl jsem natržený ret. Chytil jsem se za bok a zatnul pěsti. Sešel jsem do sklepení a na konci byly otevřené dveře od její celý. Když jsem přišel blíž uviděl jsem Anderse v bezvědomí a jak mu krvácí hlava." Andersi vstávej ! Křičel jsem na něj doufajíc že se probere." Andersi ! Konečně zvedl hlavu a hned na to se za ní chytil." Kde je Hermiona ? Dostal ze sebe." Přišel jsem s hůlkou v ruce když mě viděl že jsem jsem vedle omráčil mě a já se bouchlo do hlavy Hermiona protestovala ale stejně otevřel její věku a táhl jí před sklepení a tam se přemístili, a to bylo všechno pak jsem úplně Stratil vědomí". Oznámil mi a já na něj koukal s otevřenou pusou." A kdo to byl ? Zeptal jsem se." Říkala mu Ron".

Trochu delší kapitola doufám že se líbí 🐍.