Draco Malfoy princ Zmijozelu ✔(|.Díl)

Útěk

Otec se na mě naštvaně podíval." Draco, co jsi to řekl !? Řekl skrz zuby. " Řekl jsem že nechci s Astorií trávit čas". To sem přišla i matka." Luciusi, co se děje ? Byla nejspíš překvapená." Víte co nechte mě na pokoji, hlavě ty otče , nikdy ses nezajímal co chci já nebo matka, vždycky jen pro svoji slávu ! A jeto konečně jsem řekl  co mě strašně dlouho tížilo. Odešel jsem a bouchnul dveřmi od pokoje. Sedl jsem si ke stolu vzal jsem si brk a pergamen a začal psát.    Je mi to líto ale já už takhle nemůžu, vím že mi to asi nikdy neodpustíte ale nemůžu jinak, mám tě rád matko, prosím odpusť mi.      Váš Draco.       Bylo to velmi těžké to napsat ale věděl jsem že nedělám chybu. Vzal jsem menší batoh a do něj dal nějaké jídlo, oblečení,stan a deku samozřejmě jsem ho začaroval aby byl menší a do kapsy od kalhot si dal hůlku. Věděl jsem že nesmím použít hlavní vchod a tak jsem to vzal zadním který vedl na zahradu. Dlouho jsem na naší zahradě nebyl ale byla vážně krásná a pěkně upravená. Při tom se mi vybyvila nová vzpomínka.      "Tati je to doopravdy bezpečné létat na koštěti". Ptal jsem se svého otce který se už vznášel ve vzduchu." Ano je, neboj se Draco, když tak jsem tady abych tě když tak chytil". Nejistě jsem se na ně podíval a pak se odrazil od země. Nejdříve jsem se jen tak vznášel ale pak jsem zkoušel kličkovat." Ano, tati měl jsi pravdu je to vážně super". Volal jsem na otce za mnou." Hoši pojďte už dolů je čas oběda". Volala nás matka, Aba jsme sletěli." Zítra si dáme závod, jo ? Řekl otec a šťouchl do mě." Dobře ale příprav se na prohru tati".     Při téhle vzpomínce mi vhrkly slzy do očí naposledy jsem se podíval na můj domov a odešel jsem.