He Is captivity CZ ✅

2.Část: Musíš být moje

I přes šok jsem chytla Kate za ruku a zbrkle jí řekla že musím na toaletu. A jako tryska vyběhla pryč. Nevěděla jsem kam jít ale to jsem teď brala za velkou výhodu toho že se nemusím ihned vracet. Vidím malou skupinku žen které vychází z dveří a velmi zaujatě se spolu bavili. Tak jsem tam zamířila. Viděla jsem jejich pohledy ale neřešila jsem to. Byla jsem zvyklá na to že jsem nikde nezapadala. A rychle vlezla do vnitř. Rozhlédla jsem se okolo. Uuff jsem správně na toaletě. Opřela jsem se celá bledá o mramorovaný umyvadlo. Nestihla jsem se ani v klidu porozhlédnout protože v tom jsem to uslyšela. Kroky. A nějak jsem věděla že to žádná žena nebude . Nevím jak jsem to věděla . Nejspíš instinkt. Rychle jsem si vlezla do kabinky a pro jistotu jsem se v ní zavřela. Klekla jsem si a koukla se dole otvorem. Do vnitř vešel muž . Viděla jsemčerné lakované boty a kus černých kalhot. Prošel místnost a chvíli se zastavil před kabinkou kde jsem byla schovaná a pak se otočí na podpatku a jde zpátky ke dveřím . Zvednu se že země a vzápětí uslyším zavírání dveří. Odechnu si a vylezu ven. V tom jsem v zápětí přimáčknutá na zeď kabinky. Podívám se na člověka který mě na kabinku přimáčkl a jsem v šoku. Je to ten muž který mě tak dlouho pozoroval. ,,Pusťte mě." Řeknu vyděšeně a snažím se bojovat a vyprostit z z jeho obětí. Ale jeho síla porovnání se mnou je k smíchu. Nic mi neodpoví jen pořád kouká na mou tvář. Až pak...,, Si tak moc nádherná " zašeptá a přiblíží se k mé tváři.Zadržím dech. ,,Musíš být moje. Budeš moje." Začla jsem panikařit a v tom se mi v hlavě objeví obrázek ze sebeobrany a tak mě napadlo nic jiného než ho bouchnout do choulostivých míst. To nečekal a zkácil se k zemi v bolestech. Na nic jsem nečekala a vydala se na útěk. Konečně jsem vyběhla ven kde stál taxík. Jako kdyby mi spadl z nebe! ,,Dobrý den, chci do Apartmá Luxuwell. " řeknu. A pan se rozjede právě ve chvíli když ten muž vyběhne ze dveří a vyděšeně vidí jak odjíždím. Přitom on mě vyděsil k smrti v té kabince . Konečně až když jsme o dvě ulice dál si vydechnu. Když v tom mi zabrní mobil .
,,Neznámé číslo" : To že jsi utekla teď neznámá že se ti to povede někdy jindy. Budeš moje a já tvůj . Nikdy mi neutečeš lásko."

V té chvíli jsem ještě nevěděla co všechno jsem rozpoutala tím že jsem šla na tu akci. Ale něco mi říká že to nebylo naposledy co jsem ho viděla a možná že to to bude dřív než na co jsem byla připravená.

Další díl. Doufám že se vám bude líbit!
T.💖😻💖