He Is captivity CZ ✅

20.Část:

Slza vyšla na povrch . Doufala jsem že si ji Jessy nevšimne . Bohužel všiml si jí . Vzal si mou hlavu do dlaní a mírně zatlačil abych se na něj podívala.Nebránila jsem se. Zamračil se ,,Nemáš důvod plakat ty víš že ti neublížím. Jen se spojíme a budeme konečně jedno tělo a jedna duše. " řekne vzhledne někam za mě ,,Pokud se ti ale natolik hnusím tak se tě nedotknu dokud nebudeš chtít hnusim se ti ?"Zeptá se mě . Nevím něco ve mě ho má rádo a miluje mě vím to ale jeho občasné chování a majetnickost se nedá vydržet.,,Chápu " řekne rychle se zvedne a rozjede se pryč. Celý den jsem ho neviděla. Chtěla jsem mu říct že to není pravda že se mi nehnusí . Když jsem se zeptala ženy která u něj pracovala jako služebna tak řekla že odešel a že se vrátí pozdě.Ale žádný vzkaz nenechal. Celý den jsem chodila z místnosti do místnosti a přemýšlela co mu řeknu až přijde a co kdyby jsem mu to řekla sama. ,,Chtěla bych zajít k doktorovi není mi moc dobře " řeknu te paní ,,Ale tady není nikdo kdo by vás tam odvezl mám zavolat Panovi ?"Zeptá se mě a mírně vykulí oči. ,,Ne to nebude potřeba půjdu si na autobus a nevolejte mu zavolám mu až budu vědět co mi je." Řeknu jí. ,,Dobře "řekne a vrátí se k vaření. Hned jak si jsem jistá že mě nemůže vidět tak se rozběhnu do ložnice. Kde se rychle převléknu do bílého trička tmavě modrého pleteného kardiganu svetlích džínů a tenisek. Vezmu si hnedou kabelku a do ní si hodím peněženku a mobil a vyjdu ven z domu. Vydám se po cestě asi kilometr od brány stojí zastávka. Čekám asi deset minut než přijede autobus a já si koupím lístek do centra Londýna . Cesta trvala asi hodinu . A další hodinu mi trvá dostat se do jeho firmy . Nikdo si mě nevšiml jedna milá slečna mě dovedla před dveře Jessyho kanceláře a hned zase doběhla pryč . Zaklepu ,,Dále !" Křikne jeho hlas naštvaně chytnu za kliku a vejdu do vnitř. Stěny byli vymalován é tmavě červené barvě nábytek byl černý i křesla u stolu a gauč s malým gaučem. Bylo to tu tak temné a neosobní. Koukla jsem se ke stolu . Seděl otočený zády ke mě k prosklené zdi . ,, Dej ty papíry na stůl Olivie "řekne bez jakéhokoli emoci či vděčnosti. Dojdu pomalým krokem k jeho židli a ruce omotám je okolo jeho krku trhne sebou a vytrhne se ,,Co si to dovolujete Ol...  " křičí a jakmile se otočí tak ztuhne šokem vykulí oči a vzápětí mě namáčkne k sobě ,,Co tu děláš ? Máš být doma" řekne mi káravě. ,,Záleží mi na tobě chtěla jsem ti to říct jen.. nechci aby jsi na mě tlačil."Řeknu mu a on mě obejmul ještě pevněji. Odálila jsem se od něj abych na něj viděla byl šťastný ,,Vypadáš šťastně "řeknu mu ,,Mám tě tady ještě abych nebyl. Hledal jsem ti práci ."Řekne mi a já jsem ve chvilkovém šoku ,,Opravdu ?"Zeptám se kývne ,,Tady naproti schání knihovnici v obchodě něco jako výpomoc ráno a odpoledne by jsi mohla jezdit se mnou už jsem tam volal a jestli tedy chceš "řekne mi a líbne mě na čelo ,,Blázníš samozřejmě že ano!"Řeknu mu . ,,Dobře tak se tam půjdem kouknout jen počkej až si zabalím věci. " řekne mi a tak kývnu. Papíry si dá do složek a trochu poklidí stůl pak mě chytne za ruku a vede z místnosti ven na chodbu. Všechny na mě koukají s vykulenýma očima. Jessy s námi jde ke dveřím výtahu kde zmáčkne knoflík . Výtah za chvíli přijíždí a dveře se otevřou a my vejdeme do vnitř . Výtah se chvíli po tom co cmáčknu čudlík zavře a rozjede. Když se výtah zastaví dole v přízemí a my rychlými kroky opouštíme budovu . Na proti před budovou opravdu stojí menší krámek . Vypadá krásně až starobyle.
Vraceli jsme se domů oba nad míru spokojený ona z toho že má práci on z toho že má jí. Ale žádné štěstí netrvá věčně.

Omlouvám se za dlouhé čekání mám toho opravdu moc a i za případné chyby. Další díl bude snad co nejdřív.
T.🙏👍🙏