Je to v pořádku.

2.

"Počkej, donesu ti deku. Klepeš se."

To kvůli nervozitě, hlupáčku.

"D-díky.. máš to tu hezké, ty hraješ na klavír?"

Vždycky jsem chtěl přítele, co hraje na klavír.

"Jen někdy. Na, tady máš tu deku.. Na co koukneme?"

Ten úsměv.

"Um, nevím, nemám moc dobrý styl, takže něco vyber ty."

Tvůj úšklebek, snědl bych tě roztomilostí.

"Dobře.. Mimochodem, sluníčko?"

"Um, é, t-to bylo na mě?"

Zasmál ses. Tak krásně se směješ.

"Zrudl jsi. Jsi jako rajče. Roztomilé.. Chtěl jsem se ti omluvit.."

Sakra. Sakra. Neomlouvej se. Prosím.

"Nezrudnul! Z-zaco se omlouváš?"

Vím, že jsem zrudnul.

"Přišel jsem moc pozdě. Měl jsem tě zachránit, Alexi.."

Pláčeš kvůli mně?

"Neplač, prosím. Zachránil jsi mě, jako princ."

Co to plácám?!

"Samozřejmě, budu tvůj princ a budu tě chránit"

Miluju tě, tak kurevsky moc..

"To bych musel být princezna, na to zapomeň!"

Zase tvůj smích.

"Sh princezno, už to začíná!"

"Nejsem prin..!"

Nikdy nezapomenu na to, jak jsi mě v tu chvíli obejmul. Nikdy.