Je to v pořádku.

3.

Probudil jsem se a stále jsem byl ve tvém objetí. Nechtěl jsem, aby to skončilo.

"Dobré ráno princezno."

Tvůj úsměv a pusa na čelo. Jsem tak zmatený.

"Um, dobré."

"Jdu si dát sprchu."

"Dávej na sebe pozor."

Proč jsem to řekl?

"Neboj zlato."

Bolí to.

-----

"Máš hlad?"

Jsi tak roztomile starostlivý

"Dal bych si čaj, prosím"

"Víš Alexi, přemýšlel jsem.."

"Poslouchám?"

"Nechtěl by ses ke mně nastěhovat?"

ANO, BOŽE ANO

"J-já.. Nechci ti být na obtíž, Jamesi."

"To bys ale nebyl! Jsem věčně sám, už mě to nebaví."

Jak bych ti mohl odolat?

"T-tak dobře."

Zase mě obejmul.

"Děkuju! Vždycky jsem chtěl mít někoho jako brášku!"

Jako by mi srdcem prolítla kulka.

"Jsem přece tvoje princezna, Jamesi."
Pošeptal mu do ucha a následně potom ho do něj lehce kousl.

CO TO ZASE DĚLÁM?!

"To je samozřejmost."
Když odcházel, plácl mě přes zadek.

Zamiloval jsem se snad 1000× víc.
Chci tě, tak moc..