Je to v pořádku.

4.

Po měsíci co jsme spolu bydleli za mnou James přišel s otázkou, která mě opravdu zaskočila.

"Princeznoooo?"

Miluju když mi tak říkáš.

"Co se děje, koťátko?"

Je to jako kdybychom spolu chodili. Stále se zamilovávám, tak moc.

"Umm, ty jsi gay, že?"

"Už to tak bude."

Nemám rád tohle téma.

"Myslím, že jsem bisexuál.."

MILUJEŠ MĚ! VĚDĚL JSEM TO!

"To by vysvětlovalo hodně věcí.. Jak jsi na to vůbec přišel?"

"Někdo se mi líbí."

JÁJÁJÁJÁJÁJÁ

"Uhm, řekneš mi jméno?"

"Je to kluk z práce, jmenuje se Luk, je moc hezký a má dokonalé tělo. Blond, modré oči. Je o hlavu menší jak já, no není to roztomilé? Má tak malé rtíky..."

Tohle bolí. Nepopsatelně to bolí. Nebreč, hlavně nebreč..

"T-to je super! Je gay? Moc ti to přeju!"

Ať je hetero, prosím, prosím!

"Ano je, mám to ale štěstí, že? Zítra jdeme na večeři!"

Tvůj natěšený úsměv, tak moc to bolí.

"A-ah, to je skvělé.. J-já.. Musím na záchod.."

Ani sis nevšiml že pláču.

"Dobře. Neboj, zůstaneš mou princeznou."

Ale ty už nebudeš můj princ.