Je to v pořádku.

18.

Taxikář byl příjemný, ale mě se zrovna s nikým povídat nechtělo. Proč jsi najednou tak vyváděl?

"Princezna má přednost."

S úšklebkem jsi mi otevřel dveře, neměl jsem na tohle náladu.

"Děje se něco?"

"Ne, všechno je v pohodě. Jdu do vany."

"Um, fajn?.."

Zněl jsi tak nejistě, co se to s náma děje?

"Promiň. Nechtěl jsem v tom kině být tak hrubý, nechápu co to do mě vjelo.."

Zrovna jsem si chtěl napustit vanu když jsem tě slyšel za dveřma koupelny. Otevřel jsem, ani mi nedošlo že jsem jen ve spodním prádle, že zase uvidíš moje zjizvené tělo.

"To je v pohodě.."

Řeknu ti to.

"..jen tě tyhle nálady chytají nějak často a já potom nevím co si o tom všem mám myslet.."

"A-ah.. Ty máš ale taky někdy svoje nálady."

Odpověděl jsi s úšklebkem. Nešlo se nad ním nepousmát, jsi tak roztomilý.

"Ty je máš ale horší, Jamesi. Jsem pak úplně zmatený."

Řekl jsem s úsměvem.

"Omlouvám se Alexi. Mrzí mě to."

Posumál ses.
V

tuhle chvíli mi došlo, že na sobě vlastně nic moc nemám. Začervenal jsem se.

"T-to je v pořádku."

"Vážně?"

"Ano."

Přitáhl sis mě do polibku.
Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo..
Po pár minutách jsme se od sebe ale museli odtáhnout, nemohl jsem dýchat.
Cítil jsem, jak se červenám.

"J-já půjdu d-do té vany.."

"Fajn. Zítra mám volno, tak nám vymyslím program, jo?"

Miluju tě, tak moc.