Je to v pořádku.

12.

Jen ty nás můžeš vzít do nejdražšího podniku, co? Bože, dobře, hlavně vybírat levně.

"Co si dáš?"

Všechno je to tu drahý..

"J-jen ten salát, děkuju."

Probodl jsi mě pohledem, děje se něco?

"Dobrý den, co si dáte?"

Ten pohled kterým si tě prohlížel. Ne. Ne, ty jsi můj. Jsi můj? Ne, ne samozřejmě že nejsi.

"Takže já si dám svíčkovou a on si dá velký steak s hranolkama a zeleninou, k tomu si dáme skleničku vína. Máte nějaké francouzské?"

Já snad říkal steak? A od kdy se vyznáváš ve vínech?

"Dobře, tady máte lísteček kdyby jste ještě něco chtěli.."

Na tom lístečku bylo telefoní číslo toho číšníka, vážně?
Roztrhám to, zničím to.

"Alexi co děláš? Snad nežárlíš?"

Jo, jo žárlím Jamesi.

"C-co? Ne, ne, jak tě to napadlo?"

"Červenáš se princezno."

Už zase?

"No tak žárlím, no a? Jsi přec.. Teda, chtěl jsem říct že, um.."

Tohle už nezakecám, že?

"Máš pravdu, jsem přece tvůj."

Nejsi..