Vzal mě do restaurace, kde jsme byli poprvé spolu.
Byl jsi tam taky.
S tím číšníkem.
Bolelo to, nedokážeš si představit jak moc.
"L-Luku já nemůžu.."
"Ou, dobře, tak kam zajdeme?"
Pryč.
"Já, musím si sednout.."
Všiml sis mě.
"Alexi? Rád tě vidím, vypadáš báječně."
Pořád máš stejný úsměv.
"No, rádi jsme tě viděli Jamesi, ale my už s Alexem asi půjdeme.."
"Ah Luku, tebe vidím taky rád, ale nevidím rád že máš moji věc, nu."
Tvoji věc?
"Co prosím? Asi tě zklamu, ale Alex není žádná věc."
Je hezké jak se mě zastává.
Je tak naivní.
"Ale je, moje věc.. Proto bych ti doporučoval s ním nespat nebo tak, stále je můj, Luku."
Tvůj.
"M-my už půjdeme, rá-rádi jsme tě viděli Jamsesi... Luku, pojď už, prosím.."
"Už jdu, nebudeme tady ztrácet čas s někým, jako je on."
Ale já ho pořád miluju.
ČTEŠ
Je to v pořádku.
Short Story"Jak se cítíš? Je ti dobře?" "J-já.. Ano, je mi dobře." "Stále pláčeš.." "Je to v pořádku."
