Když jsme došli domů, nemluvili jsme. Bylo to zvláštní, co jsem ti měl říct?
"Jdeme do sprchy?"
"Běž první."
"Já myslel, um, jako spolu..?"
Co prosím?
"A-aha j-já nevím.."
"Prosím, prosím, princeznoo.."
Tvrdé doteky. Chceš mě opravdu?
"Jamesi, prosím."
"Chci tě, tak moc tě chci."
Nelžeš?
"A-asi nejsem připravený. Vždyť spolu ani n-nechodíme.."
Nemůžu.
"To nevadí, co není může být."
Nevěřím ti.
"Já ti nevím."
Tohle nejsi ty, tohle nejsou tvoje ruce.
"Ty mě nechceš?"
"Ch-chci, ale.."
Chceš ty mě?
"Ale?"
"Já si tím n-nejsem jistý.."
Nechci to.
"Čím jako?"
"N-nemůžeme se jen m-mazlit, prosím?"
"Jdu spát, rozmysli si do zítra co chceš, dobrou princezno."
Co se to stalo?
ČTEŠ
Je to v pořádku.
Short Story"Jak se cítíš? Je ti dobře?" "J-já.. Ano, je mi dobře." "Stále pláčeš.." "Je to v pořádku."
