Je to v pořádku.

93.

"Luku prosím.."

"Po tak dlouhé době tě vidím plakat. Jsi tak krásný."

Brečím?

"Prosím, řekni mi, co se děje, prosím tě.."

"Nebudeš se zlobit?"

"Ne."

"Prostě.. Před 14ti dny to byl rok. Rok od toho, co se známe. Volal jsem ti. Byl jsem za tebou v cukrárně. Psal jsem ti. Čekal na tebe doma. Hledal tě. Nikde jsi nebyl a.."

"A?"

"..a já se o tebe bál. A bolelo to. Bože, tolik to bolelo. Ta díra v hrudi, znáš ten pocit? Začala pálit, tolik moc. Nemohl jsem dýchat. Všechno se mi motalo. Cigareta nepomohla. Byl, a vlastně pořád jsem, zničený. A tak jsem si ublížil. Vím, že jsem ti slíbil že to neudělám, ale já od toho potřeboval nějak utéct, utéct od toho, že mě nemiluješ.."

"Jak dlouho to už..?"

Nedokážu to říct nahlas.

"Jak dlouho si už.. Ubližuješ?..

"Od té doby každý den. Ale dneska jsem to nějak přehnal."

"To bude dobrý, pojď, zavážu ti to."

Co jsem to udělal?..