Honza sa na mňa vrhol ako lev na svoju korisť.. Začal ma vášnivo bozkávať a ja som nemohla odolať tomu pokušeniu.. Skončili sme napokon v posteli a spali až do obeda.. Presnejšie do 13:23.. Bola som ako v siedmom nebi.. Pomaly som vyliezla s postele a obzerala sa aký bordel sme včera narobili... Všetko bolo úplne niekde inde ako bolo predtým.. Ale veď to dokazuje pravú lásku, no nie? Hľadala som Honzove tričko, pretože je predsa vyšší než ja a má svaly, takže si kupuje trička väčšie než mám ja.. Napokon som jedno našla... Bolo mi až po zadok.. Takže okeeeey... Zišla som potichu po schodoch smerom do kuchyne.. Urobila som raňajky a všetko nachystala... Káva rozvoniavala po celom dome až ma to nútilo usmievať sa.. V tom mi napadlo ísť zobudiť Honzu... Potichu som vyšla po schodoch a zamierila do izby.. On tak sladko spí.. Ani si nedokážem predstaviť život bez neho.. ,,Miláčik vstávaj.. Urobila som raňajky.. A aj kávičku.." zašepkala som mu do ucha... ,,Kolik je hodin?" spýtal sa ma..
,,Bude deväť.. Prečo? Snáď nikam nejdeš..." no mýlila som sa.. ,,Já ti to neřekl.. Promiň lásko.. Dnes mám schůzku s jednou firmou.. V deset tam mám být.. Ale stihnem se spolu najíst neboj.." upokojoval ma ale nejako sa mu to nedarilo.. Ale veď prečo sa divím keď je iba streda.. V stredu má vždy toho veľa.. ,,Tak fajn.." nahnevane som povedala a odišla..
Prišla som do kuchyne a premýšlala čo bude ďalej.. Bolo 9:50 a ja som už počula ako ide Honza dole po schodoch.. Aj plán som mala vymyselný.. ,,Tak já jdu.. Měj se zlato..." povedal a zabuchol dvere.. Prešli dve hodiny a ja som akurát išla do obchodu že nakúpim.. No v ten moment som netušila čo sa stane... Prechádzala som cez prechod pre chodcov a potom som už len videla ako ma nabralo auto.. A potom si už len pamätám zvuk sanitky..
Pohľad Honzi:
Byl jsem na tý schůzce když mi zazvonil mobil... ,,Omluvte mě prosím.." řekl jsem a odešel do jině místnosti.. ,,Tady Macák, poslouchám.." moje věta při zvedání cizích hovorů.. (P- policajt, H- Honza)
P: Dobrý den, ste Honza Macák?
H: Ano to jsem já.. Smím se zeptat kdo volá?
P: Tady je policie.. Máme pro vás pár otázek..
H: Jasně.. Ptejte se..
P: Znáte slečnu Sáru Pellegrini?
H: Jasně.. Je to moje přítelkyně.. Proč? Stalo se jí něco?
P: Před chvíli jí odvezli do nemocnice.. Měla autonehodu.. Prosíme vás aby ste přijel co nejdřív do nemocnice..
H: Dobře.. Hned tam budu...
,,Promiňte že ruším ale moje přítelkyně měla nehodu.. Musím jít do nemocnice.. Moc mě to mrzí.." nestih jsem dopovědet a už jsem běžel k autu.. Vím že kluci nebrečí, ale já musel.. Kvůli ní je mi to jedno.. Když jsem byl u nemocnice tak jsem rychle zaparkoval a běžel na recepci.. Ptal jsem se na ní a když jsem to vědel tak jsem jí hledal.. Přešlo dvacet minut a já seděl v jejím pokoji a doufal že se vzbudí.. Přijeli i kluci.. Všichni vědeli co pro mě Sára znamená a já jsem jim děkoval za podporu.. Doktor říkal že bude v pořádku ale já mu nevěřil.. Chtěl jsem to vedět sám.. V tom se něco stalo.. Ten přístroj začal pípat a na displeji svítila rovná čára.. Já doufal že bude v pořádku a teď mi tady umře?!! Lěkaři dělali co mohli...
,,Je nám to líto pane Macáku.." řekl doktor a já jsem jen na něj koukal...
,,Líto?!! Vám je to LÍTO!?! Ona nesmí umřít!! Já ji miluju!! Já ji tu potřebuju.." křičel jsem na celou nemocnici ale ani to mi nepomohlo.. Šel jsem za ní rozloučit se.. Dal sem jí poslednou pusu na rty a šeptal jí do ucha: ,,Lásko.. Prosím tě.. Neodcházej mi.. Né teď.. Prosím.." brečel jsem.. Já jsem jí miloval.. A pořád miluju.. Když jsem odcházel tak jse něco stalo..
,,Aj ja ťa prosím.. Aby si neodchádzal.." slyšel jsem její hlas.. Její krásnej hlas..
Musel jsem se otočit a podívat se na ní..
Pohľad Sári:
Cítila som jeho slzy.. Cítila som jeho pohľad a dotyk na mojej tvári.. Niečo mi hovorilo aby som otvorila oči... Nemohla som len tak odísť.. Nie teraz.. Nie je na to vhodný čas.. Videla som Štěpána plakať.. Bolo mi s toho doplaču... Povedala som mu aspoň jednu súvislú vetu.. Otočil sa a neveril vlastným očiam.. ,,Lásko ty žiješ!" dostal zo seba a plakal skôr od radosti než od smútku.. Bola som šťastná ako blcha.. Po týždni liečenia sa som konečne mohla normálne žiť.. Našli aj toho čo ma chcel zabiť.. Nepoznala som toho chlapa.. Ale bola to len nehoda..
(Na pokračovanie sa tešte.. Bude to pecka.. Hádam)
