Pohľad Honzi:
Je to rok co Sára odešla.. Nezvládal jsem to dobře.. Každý den jsem za ní chodil na hřbitov.. Štěpán chodil se mnou.. Byly jsme nejlepší kámoši.. Pořád jsme se spolu bavili, měli jsme si co říct.. On mi jediný rozumí.. Ví co cítim, protože to cíti taky.. Zlost, smutek, radost.. Zlobím se sám na sebe.. Udělal jsem jí ze života peklo.. Chtěl jse jí zpět.. Chtěl jsem aby se mi zas dívala do očí.. Aby mě hladila po tváři.. Chci cítiť její přítomnost.. Štěpán mi ji připomínal... ,,Hele, Štěpo.. Můžu tě obejmout?" zeptal jsem se s nadějí že bude souhlasit.. ,,Jo jasně.. Poď ke mě Honzo.. To bude dobrý.. Ona je už na dobrým místě.. Dívá se na nás a chce, aby sme byly silní.. Oba.. To zvládneme jedině spolu.. Už prosím tě nebreč.. Jo?" řekl a já se mu koukal upřeně do očí.. Kývnul jsem hlavou na náznak souhlasu.. ,,Nejsem sice gay ani nic podobnýho, ale chci abys byl se mnou i v noci.." řekl jsem mu a on se usmál..
,,Ani já nejsem gay, a rád to pro tebe udělám.. Mám tě rád Honzo.. Si jak můj bratr kterého jsem nikdy neměl.." povídal a popritom se rozbrečel.. Mě bylo do pláče taky.. Byl večer a já jsem ležel na posteli.. ,,Ťuk, ťuk.. Můžu?" řekla osoba za dveřma a já vědel že je to Štěpa.. ,,Můžeš.." odpovědel jsem mu.. Lehl si ke mě a hladil mě po hlavě.. Bylo to příjemný.. Zaspal a byl tak sladký.. Dal jsem mu pusu do vlasů a šel si umýt zuby.. Když jsem udělal večerní hygienu, šel jsem si lehnout k Štěpovi.. Něco mi říkalo, že ho miluju a něco že ho nenávidím.. Jenže já ho miloval.. Nejsem gay, nejsem bisexuál, jsem proste na holky ale Štěpána proste miluju taky.. Je to divný.. Ale mě to nevadí.. ,,Když se na tebe dívám, myslím jen na tvoje krásný oči.. Když tu takhle spíš, myslím na tvoje ochotný srdíčko který bije pro mě.. Miluju tě Štěpo.." tiše jsem šeptal Štěpovi do ucha.. ,,Já jsem rád že tě mám Honzo.. Moje srdíčko bude bít jen pro tebe.. Taky tě miluju.." řekl a já se nad tím jen usmál a dal mu pusu na tvář.. Zaspali jsme.. Ráno jsem se vzbudil sám.. Našel jsem na stole papír.. Vzal jsem ho.. Psalo se v něm:
,,Ahoj Honzo.. Mám tě moc rád, a jsem rád za to cos mi řekl včera.. Moc si toho vážím.. Ale já bez ní nechci žít.. Chci umřít.. Až tohle čteš, už jsem buď dávno mrtev, nebo jsem na kolejích a čekám na vlak.. Bude 12:30 a půjde vlak s názvem ,Moje smrt.." chci abys byl šťastnej a nedíval se na muže co za vše může.. Zbohem.. Tvůj Štěpán.. "
Když jsem to dočetl, spustili se mi slzy a běžel na koleje taky.. Kluci na mě jen koukali a běželi za mnou.. Nechápali ale pochopili na místě.. Štěpán tam stál a koukal jse na mě.. Bylo 12:29.. Běžel jsem za ním.. Objal ho a dal mu pusu.. ,,Co tady děláš Honzo?!" křikl přes hluk sirén které upozorňovali přejezd vlaku.. ,,Když ty, tak i já.." řekl jsem a chytl ho za ruku.. ,,Kurva kluci pojďte zpátky!" křičel Kuba a Radek se jen držel za hlavu.. ,,Hele, Honzo.. Měj rozum alespoň ty!" zařval Radek..
,,Když umře Štěpán, tak i já!" dořekl jsem a oba jsme skočili pod vlak.. Bolelo to.. Ale né dlouho.. Viděl jsem Sáru.. Viděl jsem Štěpána.. Držel jsem ho za ruku..
Pohľad Kubu:
O týden na to byl pohřeb.. Byl jsem smutnej.. Ale oba to udělali kvůli Sáře.. Chápu je..
O dva roky neskôr:
Už jsou to dva roky co odešli Honza se Štěpánem.. Ella rostla jako z vody a Mia je už ve škole.. Ella jde do čtvrtý třídi a Mia do druhý.. Obě to nesou špatně ale zvládaj to.. Do péče jsem je dostal já a Radek.. Nic nám nechybí, krom těch třech.. Už se to nedá vrátit zpátky.. Byl konec.. A konec je i tady.. Příběh který stojí za přečtení nebo za prožití.. Nechci aby byly lidi v naší kůži.. Prostě se to nedá vrátit zpátky..
(FINÍTO! Posledná časť a ide sa na ,,Život mezi youtuberama 2#".. Dúfam že si to aspoň užili tak ako ja.. Ďakujem a ahojteee)
