,,Ale k veci" nadhodila som... ,,Mia.. Ide o Miu.." povedala som a chcela pokračovať ale Štěpán ma zastavil..
,,Já to vím Sáro.. Nejsem slepej.. Papíry jsi měla položený na stole v pokoji..." povedal a ja som zmeravela... ,,Ja.. Ja.. Nemám slov... Ty si sa mi hrabal vo veciach???" zvýšila som hlas až sa Mia zľakla... ,,Já nechtěl.. Ale něco mi říkalo abych se podíval... Když jsem slyšel že jdeš nahoru a mluvíš s Honzou tak jsem rychle ty papíry uklidil a dělal jsem že s tebou potřebuju mluvit.." rozkecal sa a ja som nevedela čo mám robiť.. Na jednu stranu som bola nahnevaná a na druhú stranu som bola rada že to vedel.. Ale nevedel to odomňa.. ,,Som rada že si to zistil, ale nie som rada že si to zistil sám.. Akurát som ti to išla povedať.. Ale asi už ani nemusím.. Ale chcem sa opýtať... Hneváš sa?" znervóznela som a on tiež... ,,Em... Ne.. Teda jo... Možná.. Já nevím.. Bál jsem se že..." už to nevydržal a povedal všetko čo si myslel.. ,,Že čo?" no tá moja otázka ho posunula viac a začal od začiatku... ,,Když si porodila, prosil jsem doktora aby udělal ty testy.. Já měl tušení že něco není v pořádku.. Chtěl jsem to zjistit sám.. Když přišli výsledky, nevědel jsem co mám dělat.. Bál jsem se že mě necháš a půjdeš za ním... Že mě opustíš a já už tě nikdy neuvidím.. Ani Miu.. Ani Ellu.. Nechci tě stratit lásko.." dojal ma až som začala plakať.. Mii bolo dlho tak som ju dala Honzovi aby sa s ňou išiel do obývačky zahrať a ja som sa zatiaľ v kľude porozprávala so Štěpánom.. ,,Ja by som ťa nikdy neopustila.. Láska veď bez teba by som už asi nežila.. V ten deň pred štyrmi rokmi si mi pomohol sa dostať z depresií... Stál si pri mne aj na pohrebe... Bol si pri mne stále.. Ja som sa do teba zalúbila a vedela som, že ty si ten muž ktorého chcem mať vo svojom živote.." už som nevedela čo robiť tak dom ho objala a dala mu pusu.. ,,Děkuju... Za všechno.." už sme boli obaja v pohode.. V ten večer som nemohla zaspať.. Vŕtalo mi hlavou Honzovo správanie.. Choval sa divne a ja som tušila že niečo plánuje.. No to som však nevedela čo...
Konečne ráno a vonku zázrakom svietilo slniečko.. Vedela som, že Miu má Honza, a spal u nás.. Išla som teda do hosťovskej izby aby som sa pozrela čo robia.. Zaklopala som a voška dnu, keď som zistila že v izbe nikto nie je..
Vtedy sa mi obrátil svet naruby.. V tom som si všimla odkaz na stole...
(Pokračovanie nabudúce.. Tešte sa.. Bude to úplna bomba..)
