Konečne je sobota a ja sa teším na to kedy si s chalanmi výjdeme na náš závod po Prahe.. Každý išiel iným smerom.. Stretnúť sme sa mali na námestí.. Ako každý závod som vyhrala zase ja.. ,,Zase prvá chalani!" kričala som.. ,,Prohra kluci.. Holky jsou lepší.." priznal Štěpán..
Dnes sa nič zvláštne nedialo.. Okrem toho že baby zas išli k Simči... Je im u nej dobre a to som rada.. Najviac som sa tešila na nedeľu ktorá prišla rýchlo.. Zas preteky.. Stretli sme sa na jednej križovatke kde sa stala nehoda.. Áno, nehoda.. Nevidela som do druhej ulice na pravej strane.. Stade mal ísť Honza.. No ale ja som išla prv a on si toho asi nevšimol a celou silou som to napálila do neho.. Rovno tam kde sedel... Nikto okrem nás tam nebol.. Iba my.. Vyšla som z auta a bežala k autu kde bol Honza.. Odhodilo ho to až na chodník.. Otvorila som dvere a snažila sa zobudiť Honzu.. Kričala som na chalanov aby volali pomoc..
Zrútila som sa.. Plakala som až dokým neprišla sanitka.. V nemocnici sme čakali asi dve hodiny.. Operovali ho.. Štěpán sedel pri mne a objímal ma lebo som to zvládala zle.. Kuba sa prechádzal a Ráďa tak isto.. Bála som sa.. A moc.. Čakali sme dokým doktor vyjde a niečo nám povie.. Nič sme nevedeli.. ,,Takže.. Vy jste rodina?" povedal a prišiel za nami.. ,,Ja som manželka a toto sú jeho kamaráti.. Veľmi blízky.." povedala som a slzy mi začali tiecť po tvári.. ,,Dobře.. Mám dobrou a špatnou správu.. Kterou chcete slyšet první?" opýtal sa.. ,,Tú zlú.." bola som strašne vydesená a bála som sa čo povie.. ,,Tá špatná je, že má zlomených pár žeber.. A tá dobrá je že bude v pořádku.. Přeju hodně štěstí.." povedal a odišiel.. V tom sa otvorili dvere a sestričky viezli Honzu na izbu.. Išli sme za ním.. Našťastie nespal.. ,,Láska moja.. Prepáč mi to.. Prepáč.. Ja som ťa nevidela.. Odpusť mi.." plakala som a prosila ho aby mi odpustil.. ,,To ty jsi mi tohle spůsobila?! Sáro seš normální?! Měli by ti vzít vodičák.. Co kdyby se mi zlomili všechny žebra?! Co potom?! A nebo bych zemřel?!" snažil sa kričať ale nešlo mu to.. Začala som plakať viac a bála sa že ma vyhodí.. Nemýlila som sa.. ,,Jdi pryč.. Nechci tě tady.. Kluci můžou zůstat ale ty vypadni!" ukázal na dvere.. Odišla som so slovami: ,,Keď si bol v bezvedomí, bola som pri tebe.. Plakala som a skoro za teba dala život.. Ale ty to očividne vidíš inak.. Zbohom.." a zabuchla som dvere.. Nastúpila som do auta a išla na cestu do neznáma.. Išla som strašne rýchlo a plakala som.. Začala som uvažovať nad samovraždou.. Potom by mi to už nikto nemohol vyčítať.. Zrýchlila som a naposledy zavolala Honzovi..
J: Ahoj Honzo..
H: Co chceš?!
J: Povedať ti posledné zbohom...
H: Co to meleš?! Poslední zbohem?! Proč?!
J: Nechcem aby si mi vyčítal že som ťa skoro zabila.. Milujem ťa....
H: Lásko promiň mi to.. Já jsem se neovládl.. Promiň.. Prosím tě vrať se..
J: Nie.. Prepáč..
H: To ti v pozadí jede kamion?!
J: Áno.. Zbohom..
A zložila som..
Pohľad Honzi:
Ona se šla zabít.. Kvůli mě..!! Tohle je špatný.. Umřu jestli si něco udělá.. Musím jí zavolat.. Zastavit ji.. ,,Kluci podejte mi mobil.. Musím zavolat Sáře.." řekl jsem..
Pohľad Sári:
Už som sa chystala na prejazd do protismeru keď v tom mi zazvonil mobil..
J: Prosím?
H: Prosím tě Sáro.. Vrať se do nemocnice... Já tě tu potřebuju... Sáro??
Nevedela som čo povedať.. Zahľadela som sa do blba a v tom som už len počula náraz a videla len tmu.. Po chvíli som sa prebrala a počula sirény.. Počula som hlasy.. A vtedy som zas omdlela.. Zobudila som sa až v nemocnici.. Nikto tu nebol.. Iba ja.. Prišiel doktor.. ,,Slečno Macáková.. Mluvili jsme spolu před hodinou a vy jste udělala tohle? Vy jste blázen.." zasmial sa a mňa to posilnilo.. ,,Chcem ísť za svojím mužom. Prosím.. Chcem mu byť nablízku.." povedala som..
,,Tak jo.. Jdeme.." dopovedal a začal tlačiť posteľ smerom k dverám..
O pár dní neskôr:
,,Jdeme domů lásko.." povedal Honza a usmial sa na mňa.. ,,Idem.. Počkaj len si vezmem tašku.." kričala som na neho.. Konečne ideme domov.. Tešila som sa.. Ella a Mia majú byť dva týždne u Simči.. Ževraj ich vzala na výlet.. Im je dobre.. Ale aj nám je dobre.. Budeme sami doma.. Len ja a chalani.. Budeme oddychovať a zabávať sa.. Super..
O tri dni neskôr:
Ajajaj.. Hneď sa to zvrtlo.. ,,Kámo co to děláš?! Vždyť to auto mě stálo majlant!" kričal Štěpán a ja som sa smiala ako blbá.. ,,Promiň kámo.. Je to jen škrábnutí.. No to je toho.. Opravíme to a bude zas jako nový.. Neposer se s toho Štěpo.." povedal Honza a zasmial sa.. ,,Štěpo no tak.. Nebuď ako malý.. On to neurobil naschvál, že Honzíku?" usmiala som sa na nich a bol kľud.. ,,Přesně.. Nebylo to naschvál.." pridal sa Honza a už sme to prestali riešiť..
(Pokračovanie nabudúce)
