Holidays with Denis Stoff [CZ - Asking Alexandria]

8.

"Můžeš mi do prdele říct, co tady děláš Denisi?" Zakřičí James.

"Jen jsme koukali na film." Řekne Denis a ukáže na počítač.

"Vypadni." Řekne a ukáže na dveře.

"Jamesi, nemůžeš furt dokola hlídat svou sestru. To se nemůže podívat ani na film?" Řekne Denis.

"Může se podívat na film, ale bez tebe. Nechci jí furt hlídat, ale co jiného mi zbývá, když jsi tady ty?" Řekne James.

"Jamesi." Okřiknu ho.

"Nikol teď ne. Slíbil jsem mámě, že na tebe budu dávat pozor. Zatím to tak nevypadá." Řekne.

"To jsi řekl ještě, když jsi byl doma. Pak si se sebral odešel. Od té chvíle jsem na sebe dávala pozor já takže mě nech. Dokážu se o sebe postarat." Řeknu.

Vím, že James nechce, abych si s někým z jeho kamarádů začala, ale to já určitě neplánuji.

"Táta taky odešel a dáváš mu to za vinu?" Řekne. A je to tady.

"Táta je mi ukradenej, ale ty ne chápeš to? Záleží mi na tobě. Tak mi musíš věřit." Řeknu a jdu k němu.

"Jamesi. Mám tě tak moc ráda. Nezakazuj mi vše jako táta. On je pryč, ale ty ne." Řeknu. On si mě k sobě přitáhne. Uvězní mě ve svém objetí.

"Mám tě rád Nikol." Řekne a políbí mě do vlasů. Tak moc mi tohle chybělo. Po chvilce se od Jamese odtáhnu.

"Ale budete se dívat jen na film." Pohrozí prstem James.

"Jasný." Řekne Denis. James odejde. Nevím, jak by nesl, kdyby věděl, co se stalo včera večer. Dobře asi ne. Sedla jsem si na postel.

"Nechtěla by ses projít? Nebavíme furt ležet v posteli." Řekne.

"Klidně. Jen se obleču." Řeknu. On kývne a odejde z pokoje. Na sebe jsem si vzala černou podprsenku a na to černé průhledné tričko. Přes sebe jsem si přehodila džínovou bundu. K tomu jsem si vzala černé džíny s dírami na kolenou. Obula jsem si černé uzavřené boty na tlustém podpatku. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je rozpuštěné. Do malé taštičky jsem si dala potřebné věci. Otevřela jsem dveře. Tam už stál Denis. Měl na sobě černé tílko, ze kterého mu vykukovalo jeho tetování. Přes sebe měl přehozenou koženou bundu. K tom uměl černé džíny též s dírami a na nohou měl černé converse.

"Jdeme na nějakou přehlídku?" Řekne a prohlédne si mě. Rozepnu si bundu, kterou jsem měla zapnutou.

"Možná." Řeknu. On pootevře pusu.

"Radši si to zapni. Než tě uvidí bratr." Řekne a táhne mě dolů.

"Jdeme ven." Křiknu a jdu rychle ke dveřím.

"Počkat. Vy jdete ven? Spolu?" Řekne Cam. Oba kývneme.

"Jamesi. Ty dva spolu chtějí jít ven." Křikne Cam po mém bratrovi.

"Tak je nech jít." Zakřičí nazpět James. Zamávám a táhnu Denise ven, než si to James rozmyslí.

-

"Kam vůbec jdeme?" Řeknu, když se snažím vylézt vysoký kopec. Měla jsem si vzít tenisky.

"Uvidíš. Za chvíli tam budeme." Řekne. To doufám, protože už teď nemohu.

Po chvilce se dostaneme nahoru. Je tady nádherný výhled na Londýn. Posadíme se na lavičku, která je zde taky.

"Je to tady krásný." Řeknu. Denis si mě k sobě přitáhne.

Položím si hlavu na jeho rameno a sleduji Londýn. Tohle jsem potřebovala. Klid.

"Jsi první člověk, který tady byl. Nikdo o tomhle místu neví." Řekne Denis.

"Jak si to tady našel?" Zeptám se.

"Šel jsem se projít. Našel jsem tuhle cestu, tak jsem se po ní vydal. Až jsem došel jsem. Od té doby jsem chodím." Řekne. Usměji se. To je poprvé, co se s Denisem bavíme o normálních věcech.

-

"Jdeme domů. Nehodlám poslouchat Jamese." Řekne Denis.

"Než já to sejdu tak si ho stejně vyslechneš." Řeknu. Denis si mě přehodí přes rameno a jde se mnou pryč.

"Pokud mě takhle doneseš až domu tak věř, že jen poslouchat nebudeš. Ještě, že se máš kam schovat." Řeknu. Denis mě plácne po zadku.

"Blbče." Zaúpím.

"Tak si nech ty své rady pro sebe." Řekne.

Radši nic neříkám. Bůh ví kam by mě hodil.

-

"Denisi pusť mě už na zem. Lidi na nás koukají." Řeknu.

"Nedělej, že ti vadí pozornost." Řekne a uchechtne se.

"Okamžitě mě pusť." Řeknu.

"Nepřidá v úvahu." Řekne a ještě si mě nadhodí.

"Pozvracím ti záda, jestli mě nepustíš." Řeknu. Mám toho plné zuby. Nese mě celou cestu a ještě si k tomu pobrukuje.

Po chvilce otevírá dveře od domu. Doslova mě donese do obýváku.

"Zabiju tě. Máš pět sekund na to než se rozběhnu." Řeknu a začnu odpočítávat.

"..4, 5." hned, jak řeknu pět se rozběhnu. Denis začal utíkat, když jsem řekla 4. Chytím ho za bundu u jeho pokoje. On se, ale otočí a chytne mě. Hodí mě na jeho postel.

"A jsi v pasti puso." Řekne a směje se. Zavře dveře od pokoje a jde ke mě. Sedne si na kraj postele a kouká na mě. Já na něj moc nevidím, protože mám vlasy přes oči. On vezme mé vlasy do ruky a sundá mi je z obličeje.

"Děkuji." Jediné, co ze sebe vypustím. Sednu si, abych na něj lépe viděla. Jeho ruka se objeví na mé tváři. Je mi jasné, co chce udělat a nevadí mi to. Jeho rty se k mým přibližují. Tentokrát naše rty spojím v jedny já. Víc k němu přitisknu. Jeho polibky jsou tak jemné, ale přitom tak drsné. Když nám dojde dech odtáhneme se od sebe.

"Tohle jsem chtěl udělat celý den." Řekne. Usměji se a znovu ho políbím. To samé jsem chtěla já.