Holidays with Denis Stoff [CZ - Asking Alexandria]

14.

"Ahoj mami." řeknu a posadím se na postel.

"Ahoj zlatíčko. Máš na mě čas? Jenom, že jsi mi nezavolal od té doby, co..." řekne.

"Já vím a promiň. Ve škole je to ostrý a tady taky." řeknu a vzpomenu si na to, co se stalo s Denisem.

"Jestli se ti tam nelíbí tak přijeď. Tvůj bratr to určitě pochopí. Aspoň si spolu promluvíme." řekne. Mrzí mě, že neřekla můj syn a nebo James.

"Je to tady super. James je super, kluci jsou super." řeknu.

"Líbí se ti jeden z nich?" zeptá se mě. Mám jí říct, že ano?

"Možná." řeknu.

"Takže taky odejdeš? Jako tvůj otec a bratr? Necháš mě samotnou?" řekne. A je to tady. Čekala jsem kdy to přijde.

"Mami musím dodělat školu. Dokud jí nedodělám tak nikam nejdu." řeknu, i když bych ráda šla na vysokou tady.

"To jsem ráda zlatíčko. Jsi to jediné, co já mám." řekne. A co antidepresiva?

"Ještě máš Jamese." řeknu.

"Ten odešel." řekne. Tyhle slova nesnáším.

"Ale já taky jednou odejdu. Myslela sis, že s tebou bude James navždy?" řeknu. Možná to bylo moc, ale mám pravdu. Nehodlám tam žít navždy.

"Ale tak brzo." povzdechne si.

"Bylo mu dvacet mami. V kolika by si chtěla, aby odešel? Ve třiceti? Nikdy?"

"Nebudu tohle řešit. Odešel a tečka." jako vždy si postaví hlavu a už si s ní nehneš.

"Musím končit. Musím ještě uvařit." řeknu.

"Jo tak ty jim tam ještě vaříš. To jsou prázdniny." vydechne.

"Pa mami." řeknu a položím to. Ta dokáže potěšit. Zvedla jsem se z postele a šla dolů do kuchyně. Dneska udělám nějaký salát. Nemám náladu vařit.

-

Celou dobu, co jsem byla v kuchyni a snažila se udělat něco normálně kluci seděli v obýváku a něčemu se smáli. Už asi po třetí mi spadla jedna a ta samá věc. Co když fakt budu chtít jít na vysokou v Londýně? Udělá máma to, co když odešel James?

Flashback

"Jamesi proč se balíš? Někam jedeš?" zeptám se ho. James do svého kufru hází všechno oblečení, které mu pod ruku přijde.

"Musím pryč. Určitě někdy přijedu na návštěvu." řekne a dál si balí.

"Odcházíš tak jako táta?" řeknu. James se zastaví a otočí se ke mě.

"Ne to určitě ne, protože já se pro tebe vrátím a postarám se o tebe." řekne a cvrkne mě do nosu. Zabalené kufry odnese do předsíně. V tu chvíli přijde máma.

"Jamesi, co to děláš?" zeptá se ho.

"Odjíždím." řekne jednoduše.

"Kam? Kdy se vrátíš?" začne ho bombardovat otázkami.

"Navždy. Už tady nemohu být. Omlouvám se." řekne a koukne na mě. Na to se začne máma jen smát.

"Nikam nejdeš. Běž si vybalit a neblbni." řekne a jde do kuchyně.

Po chvilce má James všechny důležité věci zabalené. Přijde ke mě.

"Chci, aby jsi na maminku dávala pozor. Já se pro tebe vrátím, slibuji." řekne a dá mi pusu na čelo.