Holidays with Denis Stoff [CZ - Asking Alexandria]

6.

"Toje taky dost, že se ozveš." řekne Adel, když to přijme.

"Takmoc mi chybíš." řeknu a vydechnu.

"Alezlato. Co se děje?" řekne.

"Denisse děje." řeknu.

"Něcose stalo?"

"Kdybytam nepřišel Ben tak něco asi ano." řeknu.

"Panebože.Jsi tam tři dny a už tam po někom jdeš? Kdybych tě neznala takbych si myslela, že jsi..."

"Děvka?"do řeknu to za ní.

"Takhlejsem to říct nechtěla." řekne Adel.

"Játo chápu. Ale ty se mi divíš?"

"Jáho ještě neviděla brouku. Pošli mi jeho fotku." řekne.Zaposlouchám se do hudby, kterou slyším. Nebo už mám halucinace?

"Coto tam hraje?" řekne Adel.

"Takyto slyšíš?" zeptám se. Ona kýve.

"Jdeto z Denisova pokoje."

"Tozpívá on? Si děláš pr.." řekne.

"Pssst."musí to být on. Jeho hlas už jsem slyšela.

"Asiuž jsem blázen." řeknu.

"Chceštam jít, co?" jako by mi četla myšlenky. Přikývnu.

"Takběž, ale buď potichu." řekne a uculí se. Vypnu hovor a jduna chodbu. Stojím u jeho dveří a slyším, jak písnička přestáváhrát. Co když budu litovat toho, že jsem tam šla? Přesto jsemzaťukala a na jeho svolení vstoupila. Nečekal, že přijdu já.Když mě viděl vypadal překvapeně, ale pak se usmál. Seděl včerném tílku a kraťasech u stolu, kde měl mikrofon a počítač.

"Copaktady děláš?" zeptá se.

"Slyšelajsem tě. Musela jsem se jít podívat, co tady vyvádíš."řeknu a prohlížím si jeho pokoj. Ještě jsem tady nebyla. Takještě, aby jo.

"Nelíbilose ti to?" řekne. Posadím se na židli vedle něj.

"Spíšnaopak jen jsem nevěděla, že bych tohle mohla někdy slyšet odtebe." řeknu.

"Adá se říct, že mě jsem poslala kamarádka." dodám.

"Seslovy?" řekne.

"Buďpotichu." odpovím.

"Takto bys měla šeptat." řekne a cukne mu koutek. Nikol myslím,že bys měla odejít nebo to skončí špatně.

"Nemělabych tady být." vypadne ze mě.

"Alepřesto tady jsi. Co chceš Nikol?" řekne. Dobrá otázka.

"Samanevím." odpovím. Jeho ruka se objeví na židli, na kterésedím. Přitáhne si mě k sobě blíž. Nevím, co mám vyčíst zjeho pohledu. Je tak pozorný, ale zároveň je mu to jedno. Nevím,jestli mu mohu věřit nebo ne. V tuhle chvíli nevím nic.

"Tohlenejde a ty to víš." řeknu. Jeho ruka se dostane na mojínohu.

Jedeaž k mému stehnu, které zmáčkne. Vydechnu. Jeho ruka chce jetještě dál, ale brzo si to rozmyslí a jede zpět.

"Nejdeto." šeptnu. Sakra ono to nejde!

"Avíš, co?"

"Onoto přece jenom jde." řeknu a to už na něm sedím. Jeho rucese objeví. Na mém zadku.

Očimazkoumám každý kousek jeho obličeje i těla, které vykukuje zčerného tílka. Jeho ruce zkoumají každý kousek mého pozadí ajá čekám, který z nás překročí tu hranici. Moje ruce sedostanou na jeho hruď. Pomalu jedu rukama po jeho hrudníku až kekrku a užívám si to, že se ho mohu dotýkat. Zkoumám každétetování, které si pečlivě osahám. Též jeho klíční kosti,které mě zaujali nejvíc. Kousnu se do spodního rtu. Popravděnechci vědět, co bude dál i když mi je to Jasný. Najednou sejeho rty objeví na těch mých. Na tohle jsem čekala. Jehoměkké rty si tvrdě berou ty mé. Mojeprsty si hrají s jeho vlasy a ty jeho jezdí po mých zádech až kmému zadku. Po chvilce se musíme odtáhnout, protože nám došeldech. Vášní a touhou se mi zvedá hrudník.

"Tohlese nesmí nikdo dozvědět. Nikdo." vydechnu. On jen kývnehlavou. Slezu z něho a jdu do svého pokoje. Zalezu do postele.Panebože, co jsem to teď udělala?! Do prdele! Tohle byla chyba.Velká chyba. Zapnula jsem počítač a napsala jsem Adel jestli jímohu zavolat na telefon. Napsala, že ano. Vzala jsem do ruky telefona vytočila její číslo.

Hnedto zvedla. To už mi po tváři tekla slza.

"Udělalajsem pěknou blbost." řeknu a to už se snažím krotit svévzlyky.

"Nikol.Co se stalo?"

"Já..já.. neměla jsem tam chodit. Měli jsme si spolu povídat o něčem,co mě ne přivede do hrobu. Já to fakt posrala." to už seslzám nebráním a nechám je volně téct.

"Zlatíčko.Všechno bude dobré. Když budeš dělat, že se nic nestalo tak tovyšumí. Byl to jen přešlap. Nikdo tě za nic ne soudí. Vše budetak jak má." snaží se mě uklidnit.

"Políbilasi ho?" řekne do ticha.

"Toon mě. Já se, ale nechala. Nechala jsem se políbit. Nechala jsemho, aby si moje rty vzal. Nejhorší na to je to, že když jsemodcházela... chtěla jsem se otočit a nechat ho udělat i jinévěci." to jen šeptám, protože nejsem schopná říct anislovo.

"Nenína tom nic zlého. Nechala si se políbit. I kdyby ses chtěla otočittak ses neotočila a odešla jsi."

"Prosímběž si lehnout. Zítra si zavoláme. Musíš se vyspat. Zítra touvidíš jinak." řekne.

"Dobrá.Dobrou." řeknu a vypínám telefon. Lehla jsem si do postele.

Očijsem zavřít nemohla. Nešlo to. Někdo zaklepal a pak vstoupil.

"Nikol..spíš?" šeptne Denis. Nic neříkám. Nevím co bych mu mělaříct. Po tváři mi teče slza. On si povzdechne a odejde pryč.Zavřu oči a snažím se usnout. Po několika hodinách se mi topodaří.