She Loved Her ✔️(CZ)

L

Jennifer

Jennifer dupla na pedál víc.
Cítila, jak jí do tváře foukal vítr, jak jí vzduch česak vlasy.
Cítila ten příjemný adrenalin, co ji koloval v žilách - to milovala.
A taky cítila ruce, kolem svého pasu.
Ginger za ní nadšeně pištěla.
Byla roztomilá. Jennifer toužila zrychlit, aby rudovláska pištěla víc, nebo už nikdy neslézt z motorky - aby s ní navždy mohla být, mít kolem pasu její ruce, a poslouchat její hlas...

Ale už musela zpomalit. Blížila se odbočka do lesa, za kterou bylo malé parkoviště.
Myslíš, že tohle je finále? Ne, jsem připravená, tě dnes překvapit, že po tomto dni budeš takhle roztomile pištět až po zbytek svého života.

,,Tak jaké to bylo?" zeptala se s očekáváním Jennifer, když zastavily. Vytáhla z malého kufru motorky košík.

,,Bylo to... úžasné!" Ginger si sundala helmu - helmu co vždycky nosila Jennifer.
Měla načervenalé tváře, rychle oddechovala - zrzavé vlasy rozcuchané, ale v zelených očích se zračilo vzrušení.

Ginger podala Jennifer helmu. ,,Díky za půjčení."

,,Není zač." Jennifer semkla rty do úsměvu. ,,Pojď."
Rozešla se svižným krokem po jedné z lesních cestiček.

Ginger ji dohnala. ,,Kam jdeme?" pořád zněla tak nadšeně, i roztomile současně. Jennifer zrychlila, aby rudovlásčin adrenalin z žil nevyprchal jen tak.

,,To bys chtěla vědět," odbyla ji.

Ginger hraně uraženě našpulila rty.

,,Popros."

,,Prosím," zakňučela zrzka s úsměvem.

,,Na moje oblíbené místo," odpověděla jen Jennifer.

,,No páni. To mi taky řeklo. Začínáš být konkrétní jak Tristan," ušklíbla se ironicky Ginger, a Jennnifer se proti své vůli zasmála.

Chvíli bylo ticho.

,,Podpatky do lesa?" zeptala se po odmlce Jennifer.

,,Mám s sebou jen troje boty, a všechny jsou s podpatkem," prohlásila Ginger.

,,Hm. Na jak dlouho tu plánuješ zůstat?"

,,Copak? Snažíš se mě vyhnat?"

,,Ne, to ne - já jen že...," Jennifer dala ruce před sebe, jako na obranu, ale smíchu se ubránit nedokázala. ,,Já jen... jen se ptám, nic víc."

Ginger si povzdechla. ,,Ještě nevím. Podle toho, jak moc se mi tu bude líbit."

,,Jak moc se ti tu líbí?" zeptala se až skoro dravě Jennifer, všechno vtipkování ji náhle opustilo. Zadívala se rudovlásčinu tvář.

,,Dá se to," odpověděla rychle a zrudla.

,,Dá se to? Toť vše?" láteřila, už však zase zlegrace Jennifer. Musela překazit tu napjatou atmosféru. ,,Já bych na tvém místě dala minimálně hvězdiček sedmnáct... tři za to, jak je hrad nudný, další tři za sentimentální rodinné večeře, plus pět za otravné bratry, plus čtyři za společnou postel se mnou, a ještě dvě za kávu s paní Wensddyovou..."

Ginger se nepřestávala smát. ,,Počkej... jak víš o tom s paní-"

,,Ta zve na kafe snad každého. Jednou nám tam přivedla i nějakého bezdomovce," řekla Jennifer, čímž u zrzky spustila novou salvu smíchu.

Chvíli se smála s ní, než se nakonec obě zklidnily.
,,Ty podpatky vážně nebyly dobrý nápad. Svah se tu zprudčuje, a kameny kloužou," varovala rudovlásku Jennifer. ,,Mám jít první, nebo chceš jít první ty?"

Ginger pokrčila rameny.

,,To si vyložím jako 'Běž první, Jennifer'," promluvila Jennifer.

Opatrně vystoupala po skaliskách, zastavila se, a čekala na Ginger, která šla za ní. Nebo spíš šplhala. Tak nějak vypadal koloběh cesty. Byl ticho - obě byly až moc soustředěné.

Asi dva metry před cílem Ginger ujela noha.
Vykřikla.

Jennifer rychle natáhla ruku, a zachytila ji.
Ginger měla zavřené oči.

,,Jsem mrtvá?" zeptala se rudovláska.

,,Ne, ujistila ji Jennifer. ,,Neměj strach. Otevři oči. Držím tě."

Ginger otevřela oči. Pevně svírala Jennifer ruku. Doslova visela nad skalním převisem. Kdyby ji Jennifer pustila, byla by do patnácti vteřin dole. Mrtvá. Ten pád by jí zlomil vaz.

Jennifer ji opatrně přitáhla k sobě. ,,Vážně jsi musela spadnout až když jsme úplně nahoře?"

Ginger ji obejmula. ,,Díky. Zachránilas mi život."

Jennifer se snažila netvářit vyjeveně. ,,To nestojí za řeč."

Ginger se odtáhla. ,,Páni. Ty seš asi šílená. Zachráníš mi život, ale ne - 'To nestojí za řeč'," pousmála se. Pak se k Jennifer obrátila zády, a zadívala se na okolní krajinu.

Kdyby o tomhle místě vysoko v horách věděli fotografové, už by jistě měli dávno vytažené fotoaparáty a fotili by jako o život.

Oblohu lemovaly ač našedlé, avšak skvostmé mraky, v okolí byly různé pohoří, vysočiny, hory, rozhledny, lomy... a ano, tak vzadu byla vidět jasná silueta hradu. Domov.

,,Hezký, že?"

Ginger se na Jennifer prudce obrátila, jakoby ji její hlas probral. ,,Je to jako druhý ráj."

Věřící, obrátila oči v sloup Jennifer, ale usmála se na ni.