She Loved Her ✔️(CZ)

*

Jennifer

Jennifer posazená na parapetu, sledovala bílou limuzínu, jak odjíždí.
Byly to už asi čtyři minuty, co Julian utekl dolů, takže ji nepřekvapilo, když se konečně vrátil.

,,Jennifer! Jennifer!" vběhl ten malý harant dovnitř a zabouchl za sebou dveře. ,,Nevěřila bys, kdo zrovna přijel!"

,,No... Tristan to asi nebude... a táta asi taky ne," zamumlala Jennifer nerozrušeně. ,,Takže... nemám nejmenší tušení. A upřímně, je mi to docela jedno."

,,Přijela nějaká moc krásná slečna!" prohlásil hrdě Julian. ,,Slečna Watsonová! A je jako vážně moc hezká!"

,,Jo? A jak vypadá?" Jennifer se ani nepokoušela zakrýt znuděný pocit. No a co?

,,No... má takové dlouhé bílé auto!"

,,Aha. Toho bych si bez tvé pomoci vůbec nevšimla," obrátila Jennifer oči v sloup.,,A co dál?"

,,Nosí červenou rtěnku."

Jennifer si povzdechla. ,,Ještě něcos mi chtěl říct?"

,,Jo. Mamka říkala, že večeře je na stole."

Julian se ještě jednou zamilovaně podíval ke dveřím, a pak odběhl zpátky dolů. Že by se ten malý dementík zamiloval? Ale ne, to je hloupost.

Jennifer se zadívala k oknu. Liják byl pořád zahoustlý, ale i tak spatřila v dešti jít někoho jiného. Tátu? Ne, ten by přijel na motorce.
Mohl to být jedině Tristan.

Jennifer seběhla dolů. Nešla do jídelny, ale do haly. Zrovna, když byla u botníku, otevřely se dveře. Dovnitř vstoupil vysoký, zmáčený, ale usměvavý Tristan.

Vypadal jako vždycky - krátké hnědé vlasy, hranaté brejličky, našedlé oči, a buď slušňácké oblečení, nebo uniforma jedné univerzity. Náš slušňák Tristan, jak mu mamka ráda říkala.

,,To jsem tak své mladší sestřičce chyběl, nebo mě jen šálí zrak?" zeptal se svým typickým 'úřednickým' přízvukem až moc spisovně Tristan, a usmál se.

,,Jak bylo ve škole?" zeptala se místo toho Jennifer.

,,Skvěle. Znáš to, mám hodně přátel, skvělé známky, a úžasné vztahy s učiteli. Báječně si spolu se světem rozumíme," odvětil Tristan s malinko neúmyslným ale povýšeným úsměvem, a odložil kabát. ,,A co ty? Už sis polepšila tu trojku z geografie?"

Jennifer se snažila ignorovat jeho otravné inteligentní řečičky, a šla rovnou k věci. ,,Myslím, že u nás bude na nějakou tu dobu návštěva."

,,Kupříkladu... teta Hannah?" zeptal se nechápavě Tristan.

,,Ne. Slečna Watsonová," zabručela Jennifer.

,,Aha. To je zvláštní. A... kdo je vůbec slečna Watsonová?"

,,Jak to mám vědět?"

Jennifer si to ani neuvědomila, ale Tristan šel do kuchyně, a zatímco mluvili, ona ho následovala...
U stolu to vypadalo jako vždycky - klasika, mamka v čele, po její pravici byla prázdná židle co patří tátovi, ale po jejich hádce se nejspíš vrátí za dlouhou dobu, po její levici sedával Tristan, vedle Tristana sedával Julian. Vedle táty a současně naproti Julianovi seděla Jennifer. Avšak v čele, kde bývalo prázdné místo teď seděla jakási dívka.

Měla bledou pleť, ale ta vypadala vedle krásných zrzavých vlasů úchvatně - krásnou tvář zdobilo na nose pár pih, zářivé smaragdové oči, a plné rudé rty. Měla na sobě zvláštní bílé šaty, ve kterých připomínala vílu. To musela být ta slečna Watsonová.

,,- a taky máme jednu dceru, jmenuje se Jennifer," mluvila zrovna mamka, a Jennifer se zastyděla.
Proč musí každému říct ani ne po pěti minutách vzájemného známosti jmen celý svůj životopis a rodokmen?!

,,Ah, tady je!" všimla si mamka Jennifer. ,,Jennifer, seznamte se. Tohle je slečna Watsonová, studentka na výměnném pobytu."

Zrzka k ní profesionálně natáhla ruku. ,,Ginger, těší mě."

Jennifer váhavě přijala stisk. Měla oict, jakoby při doteku s její rukou - jemnou a teplou dlaní přeskočila mezi nimi zvláštní jiskřička.

,,Tak co abychom se posadili. Á, Tristane, už jsi zpět!" všimla si náhle mamka, a vstala. A tohle je náš nejstarší, o kterém jsem ti říkala, Tristan. Je pilný žák, teď chodí momentálně na univerzitu."

Ginger se zachichotala. Tristan k ní přistoupil, a když k němu natáhl paži, aby si mohli potřást, jak bývá ve zvyku, políbil jí hřbet ruky.

Jennifer bezdůvodně zapálila žárlivost. Ale proč? To ani ona sama netušila.