Jako každé ráno jsem budila s nevolností. Záchod byl můj kamarád číslo jedna. Trvá to přibližně měsíc a nějakej ten týden.
Za 3 dny máme svatbu, tak se jenom bojím, abych to tam nějak nepodělala s mojí nevolností.
"Měla by si jet k doktorovi" začal mě hladit po zádech Mac, když jsem se krčila u záchodu a vypouštěla tu nechutnou tekutinu z mých úst.
Utřela jsem si pusu papírovým ubrouskem a odešla do ložnice. Lehla jsem si do postele a Mac mě přikryl peřinou. Pohladil mě po vlasech a odešel.
Za chvilku se vrátil už oblečený v riflích a mikině. "Kam jdeš lásko?" zeptala jsem se ho.
"Jedeme do nemocnice" odkryl mojí peřinu a vzal mě do náruče.
"Proč? Je to jen viroza" oznámila jsem mu, když mě posadil do auta na místo spolujezdce.
Marcus obešel auto a sedl si na místo řidiče. "Protože se nemůžu dívat, jak se trápíš každým dnem víc a víc." nastartoval auto a odjel směrem k nemocnici.
***
"Slečno Klailová, jak dlouho ty vaše nevolnosti trvají?" optal se mě doktor. "Téměř 2 měsíce" odpověděla jsem.
Doktor se opřel o židli a vyndal ze šuplíku jistou krabičku. "Zkusíme tohle a pak uvidíme" podal mi těhotenský test a poukázal na dveře.
Odešla jsem na záchod, kde jsem udělala to, co mi doktor poručil. Tak teď jenom zbývá čekat.
Zaklepala jsem na dveře od doktora a vstoupila dovnitř. "Tak ukažte" nastavil ruku, abych mu podala test.
Doktor se podíval a vstal ze židle. Otočil se ke mě zády a díval se z okna.
"Jste těhotná" zasmál se. Co mu přišlo k smíchu? "Proč se smějete?" zvážnila jsem.
"Jsem zvědavý, jak Marcus zvládne dvojčata" zasmál se znovu a já tentokrát s ním. Pak se jakoby lusknutím prstů zmrazil. Dvojčata?
Marcus na mě čekal v autě a dělal si něco na mobilu. "Neměl by si být stále na mobilu" rozhodla jsem se mu to naznačit.
"A to jako proč?" vzhlédl na mě od obrazovky telefonu. "Měl by si jít příkladem. Čas se dá trávit i jinak, než s mobilem v ruce." zapla jsem si pás.
"Ségra tráví většinu času na mobilu a to jsem ji nemusel jít příkladem" odložil mobil a nastartoval motor. Ach jo, s ním to bude těžké
"Víš co? Zapomeň na to" opřela jsem se o sedačku a vzhlédla ke svému malému bříšku.
"Ne Emmo, něco si nakousla, tak to laskavě dopověz. Toto na tobě fakt miluju, když něco načneš a poté to nedokončíš" bouchl naštvaně Mac do volantu.
"Fajn" oddechla jsem si a znovu se nadechla, abych chytila sílu. "Budeš táta" zakřenila se.
Marcusovi se na tváři objevil úsměv. "To vážně?" rozzářily se mu oči. S úsměvem jsem mu přikývla. "Ale zatím si to necháme jenom pro sebe, nechci, abychom my tři jsme byli nějak obskakováni před tou svatbou. Chtěla bych si ty přípravy užít aniž bych musela nehnout prstem" pohladila jsem si bříško. "Vy tři?" Mac vykulil oči. Nadzvedla jsem obočím a čekala co z něj dál vyleze.
"My budeme mít dvojčata?" rukama si zakryl pusu, aby nevyjekl radostí. "Jo, ale teď už jeď, chci si lehnout" pohladila jsem ho po rameni a Mac vyjel z parkoviště směrem k nám domů.
***
"Zlato tady to voní" objal mě kolem pasu Marcus. Opět mi zapomněl říct, že Tinus s Erikou přijdou na večeři. Místo spánku jsem musela vařit slavnostní večeři.
"A chci se zeptat, jestli o tom tvým těhotenství řekneme bráchovi a Erice?" začal prostírat stůl.
"Jim jo, ale někomu jinému ne" vyndala jsem brambory z trouby a zkontrolovala steaky.
Zazvonil zvonek. "Maci, běž otevřít, musím se převléct" zaukolovala jsem Maca a šla se převléct. Tmavě modré šaty pod kolena a černé podpatky. Jasná volba.
"Je to moc dobrý" pohladil mě Mac po ruce a mrkl na mě. Všichni souhlasně přikyvovali.
"Tak co máte nového?" zeptala jsem se těch dvou. "No..víš..no"podrbal se Martinus za uchem. "Vymáčkni se brácha" chlapsky ho poplácal po zádech. "Budeme mít miminko" usmál se a mě ztuhl úsměv. Nevěděla jsem, co říct. Seběhlo se to tak rychle.
"Tak to gratuluji" upil ze svého vína. Vstala jsem od stolu a šla do kuchyně.Rukama jsem se opřela o linku a pravidelně dýchala. Těch novinek je na mě moc dneska.
"Zlato dobrý?" zeptal se Mac a pohladil mě po zádech. Otočila jsem se k němu čelem. "Jsem v pohodě, jen je těch novinek trochu moc dneska" objala jsem ho. "Já vím, teď jsme na řadě my to oznámit" vzal mě za ruku a dovedl do obýváku, kde oba už netrpělivě čekali.
"Promiň jen mě to zaskočilo" posadila jsem na sedačku. "V pohodě" upila si ze své skleničky.
"A v kolikátém týdnu jsi?"opřela se. "Jsem v 7 týdnu" Erika si pohladila svoje bříško.
Podívala jsem se na Maca, který s radostí poslouchal Tinuse s Erikou. "My vám taky chceme něco říct" vmísila jsem se do rozhovoru. Všichni na mě stočili zrak.
"Taky budeme s Macem miminka" na to miminka jsem kladla důraz ve větě. Tinus seděl s otevřenou pusou a Erika nedokázala vstřebat, co jsem jim teď řekla.
"Dvojčata? Brácha ty se nezdáš" tentokrát ho chlapsky poklepal on. "Jsem v 10 týdnu" dopověděla jsem. "Ju Emmi, gratuluji, tak aspoň v tom nejsem sama" objala mě.
"A jak jste na tom s přípravami na svatbu?" objal Eriku Tinus. "Máme všechno jen potřebuji, abych mohl ze zítra na pozítřek u tebe spát" vykulil roztomile svoje čokoládky na svého bratra můj budoucí manžel.
"Tak v tom případě se Erika přestěhuje sem, aby ženský byly spolu a chlapi spolu" navrhl Martinus a s tím jeho nápadem jsme souhlasili všichni.
Emmy a Marcuse dům (Viz média)
Nová kapitola. Tak co? Čekali jste takovej divokej začátek? Svatba bude už v příští kapitole. A s ní se rozepíšu hodně.
Vaše Kikule 🍍💕🍌
