Z Marcusova pohledu
Právě jsem s Tinusem na cestě do nemocnice. Dnes si moje kulíšky přivezu domů. Erika mezitím hlídá Bena s Jonasem. Bratr mi zastavil před vchodem do nemocnice. Vystoupil jsem a nasměřoval si to na určitý pokoj.
"Ahoj zlato, už jste sbaleni?" políbil jsem Emmu na ústa. "Už jsme, můžeme jít?" optala se a já přikývl. Emma se celkem dobře smířila s tím, že už nebude mít moct děti. Chvilku i brečela, protože mi už nemůže přivést naši vytouženou holčičku.
Vzal jsem do ruku autosedačku s malým Marcusem a do druhé jsem sevřel ruky Emmy. Otevřeli se vchodové dveře a nás oslepily blesky fotoaparátů. Emma si okamžitě dala ruku před oči.
Začaly padat otázky, za které bych jim nejraději do huby. Všechny jsem odstrčil a spolu s mýma láskami běžel Tinusovi do auta.
"Ahoj Martinusi" objala v autě Emma bráchu. "Ahoj" odpověděl a nastartoval. Ještě se podíval do zpětného zrcátka a následně odjel z parkovacího místa.
"Jak se to dozvěděli, že jsem v porodnici?" prolomila po chvilce ticha Emma. "Za to můžu já, pochlubil jsem se fanouškům na instagramu" otočil jsem se na ní dozadu, kde seděla s malým.
"Tak doufám, že nebudou slídit před barákem a nedozví se tu věc" strachovala se. Já se natáhl, abych ji stiskl její ruku a povzbudivě se usmál.
Vyrušilo mě troubení auta. Podíval jsem se dopředu a uviděl blesky fotoaparátů. Brácha na ně troubil jako šílenej, aby mu uhli z cesty. Nakonec jsme se nějak prodrali na parkoviště před našim domem. Než jsme všichni vystoupili, zopakoval jsem jim užitečnou větu do života hvězd. "Neotáčejte se, neodpovídejte a prostě zdrhejte co nejrychleji domů" přelítl jsem si všechny pohledem.
S bratrem jsme vystoupili z auta. Já vzal malého a Tinus bránil fotografům zachycení fotek Emmy. Poté jsem chytil Emmu kolem ramen a společnými silami se drali domů. Padaly na nás různé otázky na které jsme jim neodpovídali. Zakončili to peprnou otázkou. Emmo Gunnarsenová je pravda, že už nebudete moci mít nikdy děti a tím pádem neporodíte vytouženou holčičku svému manželi Marcusovi?
Nad tímhle se Emma zastavila a chtěla jim něco říct. Já ji však zastavil, autosedačku jsem předal bráchovi a vrazil pěstí do nosu novináři. Je mi fuk, že z toho bude skandál jako něco, ale moji manželku nikdo urážet a obviňovat nebude.
Martinus za námi zavřel vchodové dveře a položil malého na kuchyňskou linku. Emma si sedla na židli vedle Eriky a objala se s ní. Pomalu, ale jistě začínala brečet. "Kde a jak se to dozvěděli?" zeptala se. Všichni jsme zakroutili hlavou ve znaku, že nevíme.
"Mami" zakřičeli ve běhu k nám Ben s Jonasem. Emma s falešným úsměvem vstala ze židle a běžela je obejmout. "Kde je bráška?" zeptali se naráz s jiskřičkami v tvářích. Z linky jsem vzal autosedačku a postavil je před ně. "Jé to je náš bráška, jak se jmenuje?" optal se Ben. "Marcus" odpověděl jsem.
"Vítej bráško Marcusi, já jsem tvůj starší hodný bráška Benjamin" začal a Jonas pokračoval: "já jsem Jonas a budeme se o tebe starat" dodal. Z toho všeho se mi chtělo brečet a klekl si k ním. Ale slzy jsem udržel a objal celou moji rodinu.
Opět novináři začali otravovat jejich soukromí. Tu pěst si ten novinář nenechá jen tak líbit. Pokračování příště... Užijte si kapitolu
Vaše Kikule 🍍💕🍌
