Jedna slza, druhá slza, třetí slza
Sedím u kadeřnice a koukám, jak mi z mé hlavy mizí vlasy. Kvůli chemoterapii, kterou jsem včera absolvovala s doprovodu Marcuse mi začaly padat vlasy. Doktor Gure mi doporučil, abych ty vlasy si už radši ostříhala hned a začala nosit šátek.
Moje modré vlasy mizí v odpadkovém koši a vidím svoji plešatou podobiznu v zrcadle. Marně se snažím potlačit další slzy. Marcus sedí za mnou a stále mě kontroluje. Včera mi po té chemoterapii nebylo dobře a trochu jsem kolabovala. Každým krokem si připadám slabá. Už nedokážu si ani zajít sama na záchod. Za to Marcus se nyní v domácnosti naběhá. Všechny starosti spadly na něj. S občasnou pomocí Macovy mamky a sestry Emmy, to jakž takž zvládá.
Z kabelky jsem vytáhla svůj černý šátek a obvázala si jim hlavu. Mac zaplatil kadeřnici a my mohli jít už konečně domů, kde si lehnu a odpočnu na zítřejší chemoterapii.
Kluky už skoro ani nevídám, protože chci aby je Mac držel od mě dál. Nechci, aby mě viděli v tomto stavu. Zničenou, slabou a neschopna krátkého úsměvu.
Právě ležím v ložnici a odpočívám. Někdo zaklepal na dveře. Otočila jsem se ke dveřím a pobídla dotyčného dál. Marcus nakoukl do dveří a usmál se.
"Spíš?" zeptal se. Zakroutila jsem záporně hlavou a spravila si šátek. "Někoho ti sem vedu" pootevřel víc dveře a já spatřila moji mámu. Vyhrkly se mi do očí slzy. Máma vstoupila do dveří, Marcus za námi zavřel dveře a nechal nás o samotě.
"Emmi, vím, že mě teď nenávidíš a prosím odpusť mi to. Chovala jsem se jako kráva a tenkrát si měla pravdu, že Julii nepřeji, aby byla šťastná. A nyní vám se chci vám všem omluvit, jestli to teda ještě dokážeš za těch šest let, co jsem s tebou nechtěla mluvit odpustit" sedla si ke mě na postel. "Odpustím ti to, jen mi řekni, kdo ti o mě řekl?" zeptala jsem se.
"Marcus mi volal a moc mu za to děkuju" schovala si mě do náruče. "Mami? Já mám strach, že to nezvládnu" začala jsem brečet. "Neboj zlatíčko, Klailovci mají tuhý kořínek. Budeme všichni společně s tebou bojovat dokud to nevyhraješ" chlácholila mě máma a houpala ze strany na stranu. "Pamatuješ, takhle jsem tě houpala, když jsi byla malé děvčátko a pořád budeš mým malým děvčátkem" šeptala mě do ucha.
Usnula jsem v maminčině náručí. Opět jsem se cítila v bezpečí a opět cítila tlukot jejího srdce, jenž vyjadřoval mateřskou lásku.
Zhruba za hodinu mě vzbudila a s Marcusem mě šli vykoupat do vany. Máma napustila vanu a Marcus mi sundával moje oblečení. Nejhorší pro mě bylo sundání šátku a spatření své pravé tváře. Mac si sundal kalhoty a triko. Sedl si na okraj vany a začal mi omývat záda, krk, prostě celé tělo.
Jako malou holčičku mě potom odnesl v náruči do ložnice, kde bude spát se mnou moje máma. Oblékla jsem se do pyžama a zakryla se peřinou. Máma mě svírala v objetí a zpívala mi ukolébavky. Úplně se mi vybavilo moje dětství do mých osmi let. To se cesty mých rodičů rozešly.
Nová kapitola. Držím Emmě palce, ať to zvládne.
Vaše Kikule 🍍💕🍌
