Pusťte si písničku!!!!!
Probudila jsem se s Erikou v naší ložnici. Spí tu taky moje máma, manželka Alexe Karolína s jejich dcerkou Ester, Macova máma, jejich sestra Emma a bohužel i Irena. Když mě vede k oltáři táta, tak s ním logicky musela přijet i ona.
Šla jsem se osprchovat. Navlékla jsem si svůj župan, vyčistila jsem si pleť a vyčistila zuby. Během mé půl hodinové doby v koupelně přijela kadeřnice a vizážistka.
Vizážistka mi udělala jemné líčení a kadeřnice mi vytvořila snad nejhezčí účes co jsem kdy měla. Jako ozdobu do mých vlasů použila bílé květiny.
Teď jen se zbývalo se nasoukat do mých svatebních šatů. Byly to jednoduché šaty pro lesní vílu, jak mi říká Mac stále.
Hleděla jsem na sebe v zrcadle s úsměvem na tváři. Uhlazovala jsem si svoje šaty stále dokola. Nedokázala jsem se jich nabažit. Byly hladké s mašličkou kolem pasu.
Z Marcusova pohledu:
Stál jsem s bratrem a tátou před kostelem a nervozně si mnul ruce. Nemohl jsem se dočkat Emmy, od včerejška mi chyběla a jí chci konečně spatřit moji vílu.
"Klid Marcusi, ona ti přijede" zasmál se táta a poplácal mě po rameni. Krátce jsem se usmál a stále se otáčel k té bráně, kde mají přijet bílá auta. A to poslední bude značit moji paní vílu Gunnarsenovou.
"Přestaň se pořád otáčet Marcusi, vždyť ani ne za 10 minut ji uvidíš u oltáři a pak ji budeš vídat celý život" otočil mě k nim čelem. Rozhodl jsem se poslechnout a čekat.
"Už jedou" ukázal brácha a já se otočil. Ruce jsem si vložil do kapes a koukal na ten průvod. Těch aut je snad nekonečno.
Auta zastavovala a lidé z nich postupně vystupovali až na poslední auto. To zůstalo zavřené kvůli mě.
"Macu pojď, už musíme k oltáři" oznámila mi máma a já ji nabídl rámě, do které ho se zahákla.
U oltáře čekal kněz a pár jeho pomocníků. Došel jsem k němu, kde mě mamka pustila a nabídnutou farářovou ruku, kterou jsem byl vyzván, abych přistoupil blíž jsem přijal.
Začala hrát Emmina oblíbená písnička A Thousands years od Christiny Perry. Otevřely se dveře a já se musel otočit. Do nich vstoupila moje víla, která měla šaty jako víla a účes jako víla. Skápla mi slza, když jsem ji takhle viděl kráčet po boku svého otce. Všichni na ní upírali zrak až jsem začal trochu žárlit.
To už jsem ji měl u sebe a držel ji za ruku. Podíval jsem se na ní z profilu a otočil se na dav stojící za námi.
Na řadě byly naše sliby a já samozřejmě začínal. S Emmou jsme si spojily ruce přes které položil farář štolu.
"Já Marcus Gunnarsen, odevzdávám se tobě Emmo Klailová a přijímám tě za manželku. Slibuji, že s tebou ponesu vše dobré i zlé, v nemocech i ve zdraví, že tě nikdy neopustím a zachovám ti lásku, úctu a víru až do smrti. K tomu mi dopomáhej Bůh. Amen" dořekl jsem svůj slib a nasadil Emmě na prsteníček snubní prsten.
"Já Emma Klailová, odevzdávám se tobě Marcusi Gunnarsene a přijímám tě za manžela.Slibuji, že s tebou ponesu vše dobré i zlé, v nemocech i ve zdraví, že tě nikdy neopustím a zachovám ti lásku, úctu a víru až do smrti. K tomu mi dopomáhej Bůh. Amen" dořekla svůj slib a nasadila na můj prsteníček snubní prsten.
"Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" oznámil farář a sundal z našich rukou štolu."Nyní vás prohlašujeme za muže a ženu a můžete si věnovat svůj první novomanželský polibek"
Neváhal jsem ani minutu a Emmu políbil. Kostelem se ozval bouřlivý potlesk ve stoje. Chytil jsem Emmu za ruku a odcházeli jsme spolu do předsíně kostelu. Tam nám všichni pogratulovali a odcházeli ven z kostele.
Rozhodl jsem s Emmou vyjít v ruku v ruce vyjít z kostele. Kdybych věděl, co na nás bude spáchano zůstanu v kostele a nebo odejdu zadním vchodem. Začali na nás házet rýži. Nějak jsme proklouzli a šli se do parku fotit.
***
"Prosím o klid"zaťukal na skleničku můj táta. "Chci jen pronést pár slov, když dovolíte" začal a Emmina strana mu nic nerozuměla. Zakašlal jsem a nenápadně zašeptal taťkovi, aby mluvil anglicky.
*"Je to už 7 let, co tato kráska vstoupila do našeho života a do života mého syna. Jsem za ní nejvíc vděčný. Odnaučila ho pár zlozvyků, ale některé mu bohužel zůstali. Starala se o něj a podporovala ho. Nebála se říct svůj názor a to si na ní velmi vážím. Bez jejich názorů by možná udělal náš syn pár pitomostí, ale nemusím zacházet do takových podrobností. Zkrátka chci říct. Mám tě rád Emmo a děkuju tvým rodičům, že tě takovou vychovali. Hodně štěstí novomanželům" zvedl skleničku vzhůru a počkal až všichni se zvednou a přiťuknou si. Následoval oběd v podobě rautu.
"První taneček pro naše novomanžele" prohlásil do mikrofonu zpěvák. Vstal jsem od stolu a nabídl ji ruku. "Zatančíte si se mnou moje vílo?" optal jsem se ji a už si ji vedl na parket. Ruce si obmotala kolem mého krku a já svoje kolem jejího pasu.
"Seš dokonalá" zašeptal jsem ji do ucha a ona se usmála. "Ty taky" opřela se o moje rameno svoji hlavu. Pohupovali jsme se do rytmu písničky a ostatní na nás koukali. Věnoval jsem ji polibek do vlasů. "Miluji tě Marcusi Gunnarsene" řekla mi do saka, ale já ji i tak slyšel. Pohladil jsem ji po vlasech. "Miluji tě Emmo Gunnarsenová" opětoval jsem ji větu. "A ty naše andílky taky" usmál jsem. Emma zaklonila hlavu, aby mi viděla do obličeje. Dlouho se mi dívala do očí, ve kterých se já sám ztrácím. Políbila mě na ústa a řekla: "Já taky"
"Mohli bychom už pomalu vybírat jména" se smíchem jsem navrhl. Emma mě bouchla do ramena, tak aby si toho nikdo nevšiml. "Teď ne, máme na to čas dost dlouho" znovu mě políbila na ústa. Tentokrát jsem ten polibek prohloubil. Lidé kolem nás tančili a moc si nás nevšímali. Toho se muselo využít.
Hezká svatba že? Taky bych takovou chtěla jednou mít. Tak co na kapitolu říkáte? Užijte si.
Vaše Kikule 🍍💕🍌
