"Jdeš tam?" zeptala jsem Marcuse, když už počtvrté za noc začali kluci brečet. "Kdepak, teď jsi na řadě ty" oznámil mi Marcus a přiložil si na uši polštář. Unaveně jsem vstala a šla do jejich pokojíčku. Rozsvítila jsem menší lampičku a naklonila se na postýlku.
"Copak je vám moji chlapečkové?" něžně jsem pohladila každého po čelíčku. Oba dva jsem přebalila a nakojila. Za chvilku už usnuli. Vrátila jsem se zpátky do ložnice. Mac spal jako zabitej. Podívala jsem se na budík a zděsila se. Bylo už 4:10 a já nespím. Ocenila jsem, že kluci nezačali plakat a i já se ponořila do říše spánku.
"Zlato, kluci mají hlad" drkl do mě ráno Marcus a já s nedostatkem spánku vstala, abych je nakrmila a přebalila. Převlékla jsem se do legín a volného trička. Štvalo mě, že Marcus nevstával a spal. Tak to ne chlapečku, pěkně jdeš se mnou, jsou to i tvoje dětičky. Hodila jsem po něm polštář a sebrala mu jeho peřinu.
"Kurňa Emmo, nech mě spát" hodil po mě polštář, který jsem po něm hodila předtím já. "Marcusi vstávej dělej, to neznamená, že když si hvězda, že se nemusíš starat o svoje syny." sebrala jsem mu i polštář.
"Tak teď mi řekni, k čemu jsem tady dobrej" založil naštvaně ruce v bok. "Mezitím, co já budu kojit Bena, ty přebalíš a oblečeš Jonase a pak zase Jonase nakrmím a ty přebalíš a oblečeš Bena, jednoduchý" odvětila jsem.
Mac se zakřenil, ale i tak vzal Jonase z postýlky a začal ho přebalovat. "No fuj, tak na to nemám žaludek, jdu si pro kolík" oznámil mi nechutně Mac a šel do úklidové místnosti pro kolík.
"To už je lepší" usmál se jak debílek a dál pokračoval v přebalování. Musím uznat, že mu to šlo snad líp než mě a to je co říct na chlapa jako je Mac.
***
*"Jsem doma" zvolala z předsíně Julie, která byla dva týdny s Evenem na dovolené v Česku. *"Jsme v pokoji u kluků" zakřičela jsem zpátky.
*"Nazdar rodičové, tak jak vám to jde? Jo Macu, byl tady tvůj bratr, prý se máte dostavit do nemocnice" oznámila nám Julie. Oba dva jsme si vyměnili pohledy a položili kluky do postýlky.
*"Pohlídáš kluky?" zeptala jsem se a přitom se převlékala. Julie přikývla a sedla si ke klukům.
***
Z Eričina pohledu
Z Martinusem jsme si zrovna prohlíželi fotky z jejich turné, které mu včera přišly. Najednou jsem ucítila ostrou bolest v podbříšku. Sykla jsem bolestí a Tinus si toho všiml.
"Co se děje lásko?" chytl mě za ruku. "Myslím, že je nejvyšší čas jet do nemocnice" oznámila jsem mu a už si to šourala k předsíni. Martinus mi z ložnice sebral kabelu a spolu jsme vyjeli do nemocnice. Cestou akorát zastavil u Maca, kde se srazil s Julií. Ta mu slíbila, že mu to sdělí.
Tinus mě posadil na vozíček a vyjel k recepci. Tam nahlásil moje jméno a už jsem ležela na pokoji. Martinus se mezitím převlékl do nemocničního oblečení.
Z Martinusova pohledu
Na chodbě jsem potkal bráchu s Emmou. Spolu jsme došli do pokoje, kde Erika trpěla obrovskými bolestmi. Sedl jsem si na stoličku a chytil ji ruku. Bříšky prstů jsem ji hladil po čele, které měla spocené a utíral její slzičky. Bylo mi hrozně jí takto vidět trpět. Kéž bych mohl jí nějak pomoc. Sestřičky jí píchly epidurál. Ten trochu od bolesti pomohl, ale jen na chvilku.
Doktor při každé kontrole říkal, že se pomalu otevírá. Z důvodu tohoto, bude porod trvat dlouho. Budu tu s ní po celou dobu. A po porodu mám pro ní nemalé překvapení.
Už bylo 15 hodin porodu a Erika mi stále smáčela slzami triko. Vyzkoušeli jsme všechno. Další dávku epidurálu, skákání na míči, chození. Nyní Erika je ve vaně, kde ty bolesti prý ustávají. Nemyslím si. Brečí a křičí jako o život. Mokrou žíňkou jí omývám záda a ona je opřená o moje rameno a pravidelně dýchá.
"Martinusi, to strašně bolí" zavzlykala mi do trika. "Já vím lásko, musíš to ještě zvládnout. Si silná ty to zvládneš, jsem tu s tebou" pohladil jsem ji po tváři.
"Myslím, že je nejvyšší čas na porod" řekl doktor. Erika začínala být klidnější, protože věděla, že stačí párkrát zatlačit a naše holčička bude tu.
"Tak vítej na světě princezno" usmál se doktor držíc naší brečící dcerku. Zdravotní sestřička položila naši princeznu na Eričinu hruď. Po dlouhé námaze, jí tu konečně máme. Jsem na Eriku pyšný.
"Táto neplakej tu, jinak mamka začne taky brečet" řekla se smíchem Er. Dobře přiznávám, pár neposedných slz mi steklo.
Převezli nás na normální pokoj. Teď je na řadě to slibované překvapení. "Eriko, víš, že nejsem dobrý řečník a proto to zkrátím. Vezmeš si mě za muže?" zeptal jsem se Eriky. Ta s nadšením přikývla a já ji nasadil na prsteníček zásnubní prsten.
"Jak se bude jmenovat vaše princeznička?" ozvalo se z davu. Věděl jsem, že se Erice líbilo jméno Ronja a mě asi taky.
"Dámy a pánové, představujeme vám naši dceru Ronju Gunnarsenovou" viděl jsem, jak Erika nevěřila vlastním očím.
"Zlato, nechtěli jste to jít oslavit?" ozvala se Er. Podíval jsem se na Maca a ten se šibalsky usmál.
Rozloučil jsem se s mýma princeznama a vyrazil s Macem do slavit.
"Viděla si ten příspěvek co dal na instagram Tinus?" zeptala se Emma. Zavrtěla jsem hlavou. Emma vyndala mobil ze zadní kapsy a otevřela instagram. Ta zpráva mě dojala.
marcusandmartinus
Dnes bych chtěl poděkovat své přítelkyni a nyní i snoubence za to jak byla během náročného a dlouhého porodu statečná. Miluji tě. Naše holčička má světlé vlásky a myslím, že i její oči se zbarví do čokolády je to přece Gunnarsenová. Obě moje holky jsou v pořádku. Naší princezny jméno je Ronja. Děkuju vám moje holky za tak nádherný den a moc vás miluju.
Táta Martinus ❤
Omlouvám se za nudnou kapitolu, ale dneska mi to u toho psaní nemyslelo. Slibuji, že příští kapitoly budou lepší.
Vaše Kikule 🍍💕🍌
