Temný Věk - Úpadek

Kapitola II. Čas příjezdu

Gandalf vyšel z poničené lodi, v čele s Legolasem zakotvili, druhého dne odpoledni, v Šedém přístavu na Západě Středozemě. ,,Pane Legolasi, kam nyní půjdeme?" Ptal se Eletryl, jeden z elfých pánů kteří utekli spolu s panem Elrondem. ,,Legolasi, musíme jít oznámit co se stalo celé Středozemi. Bojím se, že Valinor jim stačit nebude." Řekl Gandalf, opírajíc se o svou hůl. ,,Dobrá," řekl Legolas, ,,Gandalfe, jděte oznámit vše co se stalo k Aragornovi, do Gondoru. Já odvedu náš lid do bezpečí a pošlu zprávu všem zbylím elfům a pošlu posly do všech zemí aby šířili zvěsti o pádu Valinoru. Jistě nás někdo vyslyší." Řekl Legolas a vložil Gandalfovi do rukou věc, kterou mu předal Elrond. ,,Ale to je..." Řekl Gandalf překvapivě a v očích zesmutněl. ,,Jděte Gandalfe!" Rozkázal Legolas a jeho jasně modré oči téměř žhnuly. ,,Ano." Řekl Gandalf a rozešel se pryč.
-----------------------------------------------------------

Eldarion natáhl tětivu luku a zamířil. ,, Klidně a pomalu pouštěj." Řekl Faramir a stál opodál. ,,Ty o tom nějak výš, co?" Zeptal se se smíchem hlas. Faramir se otočil a za ním stál Hobit. ,,Sere Pipine, co tu děláš? Myslel jsem že odjíždíš za Smíškem." Řekl Faramir překvapeně. ,,Ale, jen jsem šel před odjezdem pozdravit pana Eldariona." Řekl Hobit a princ pustil tětivu. Ozval se pískavý zvuk, jak šíp letěl vzduchem a zasáhl terč, jen pár centimetrů od druhé čáry. ,,To není špatný." Řekl Pipin. ,,Rozhodně lepší jak minule kdy trefil sochu vedle." Řekl Faramir a pousmál se. ,,To výtr." Řekl naštvaně mladý princ a mách lukem. ,,Je jak malý." Řekl Pipin. ,,Všichni jsme." Řekl Faramir. Sklonil se Hobitovi a objal jej. ,,Zbohem starý přítely." Řekl Faramir. ,,Zbohem." Řekl Pipin a odešel ze střelnice.

Prošel hradními ulicemi a dole nasedl na hnědého koně, se speciálním sedlem. Minas Thirit bylo bohatší a zalidněnější, než kdy dříve. Rány z války byly opraveny. Bránu nechali Ereborští trpaslíci ulít z Nitrilu, takže zářila do dálky, stejně jako drahokam. Shodou náhod, to bylo též druhé jméno města, posledních 30 let.

Pipin se rozjel směrem k Rohanským hranicím. Ze stejného směru, též přijeli Rohanští jezdci, kteří zachránili město, před dobytím. Teď však již byl mír, spíše než meče, se kuly kosy, podkovy, kladiva a motyky. Království se stále ještě snažilo dostat z těch nejmenších problémů, které ještě po válce zbyly. Tím byl hlavně velký počet utečenců, kteří neměli kde žít a tak všude rostli farmy a vesnice.

Pipin projížděl lesy a úzkými cestičkami ve skalách. Vzpomínal při tom na to, jak se dříve on sám, jel s Gandalfem po těhlech cestách. Přišlo mu to, jako včera. Jel dva dny a tu se předním na obzoru, objevilo Rohanské hlavní město. Edoras.

Pipin dorazil k bráně města, pánů koní. Zastavil před branou. ,,Kdo jest?" Zeptal se strážný u brány. ,,Zde set Pipin Bral z Gondoru. Přišel jsem navštívit sera Smíška Brandoráda." Hlídač se na chvíli zastavil otočil k jednomu z mužů. ,,Je tu ser Bral, jdi jej oznámit." Řekl hlídač a další muž odběhl pryč. Poté se muž otočil zpět a shlédl dolů na Hobita. ,,Už jsme vás čekali, pane." Řekl strážný a nechal otevřít bránu. Pipin vjel dovnitř a zamířil do hradu. Cestou se rozhlížel ze strany na stranu. Lidé jej vítali a mávali mu. Hobit jim mával nazpět když projížděl kolem, po kamenném chodníku k hradu. U něj vystoupil a vyšel po schodech. Stráže mu otevřely a u hobit vešel do hlavního sálu. ,,Zdravím vás sere Brale." Řekl už postarší blonďatý muž z trůnu. ,,I já vás, králi Éomere." Řekl Hobit a poklonil se. Zpoza chodby vyšla postarší paní se zlatými vlasy, které jí sahaly po ramena. ,,Sere Pipine. Ráda vás znovu vidím." ,,I já paní Éowyn." Řekl Hobit a uklonil se. ,,Jak se daří dětem?" Zeptal se s úsměvem Hobit. Éowyn se usmála. ,,Mají se dobře, Smíšek je dobře vychoval." Řekla a posmutněla. ,,Což mi připomíná, přijel jsem navštívit Smíška, prý to je důležité." Řekl Hobit vážně. Éowyn se podívala na krále a bratra Éomera. Ten se jí podíval do očí a pokynul hlavou. ,,Pojďte za mnou." Řekla Éowyn a Hobit jí následoval. Nastalo tichu když Pipin zjistil, že míří mimo zadní cestou z hradu. Došli až k pohřebišti, kde se Éowyn zastavila u jednoho z hrobů. Na Pipinovi na srdce dopadl kámen a zadíval se na hrob. Do očí se mu začali hrnout slzy, když si přečetl náhrobní kámen. Hobit poklekl na kolena, zachytil se náhrobku.

"Zde odpočívá hrdina války o prsten, ser Smíšek Brandorád. Malý muž s velkou odvahou a smyslem pro humor."

,,Kdy?" Zeptal se Hobit a po tvářích mu začali téct první slzy. Éowyn si k němu přisedla a s těžkým srdcem řekla. ,,Před třemi dny." Řekla Éowyn a začala též plakat. ,,Poslední dny trpěl těžkou horečkou, stále se však odmítal šetřit. Neustále vtipkoval a snažil se nás rozveselit, ačkoliv stále slábl. A před třemi dny, naposledy vydechl." Řekla Éowyn a rukama očistila hlínu z náhrobku. ,,Ty pitomče." Řekl Hobit zničeně. ,, Proč musíš být všude první a nehledět pak na ostatní?" Řekl Hobit a otřel si slzy z tváří. Zvedl se a začal zpívat: