Temný Věk - Úpadek

Kapitola V. Záře hvězd

,,Otče." Řekl Elf a poklekl. ,,Synu." Zvolal elfský král Tranduil. Legolas vstal a oba se vzájemně objali, jako otec a syn. Poté se však pustili. ,, Proč jsi se vrátil?" Zeptal se Tanduil syna. V očích byl rád, ale zároveň s tím měl i podezření. Legolas si toho všiml a řekl: ,,Musím vám otče říct, že Valinor padl." Tranduil se zatvářil zaskoceně. ,,Jak?" ,,Objevili se temní elfové, měli zbraně, které nás zabíjeli po stovkách. Museli jsme utéct. Pan Elrond zemřel na lodi." Řekl Legolas. O smrti Gymliho se ani nezmínil, věděl že smrt trpaslíka by jej snad i potěšila, ale mezi jím a Gymlim se utvořilo pevné přátelství. Jen pomyšlení nad ztrátou rivala a přítele jej zraňovalo. ,,Cítím však, že on nebyl jediný." Řekl Tranduil a posadil se na trůn. ,,Ne, ale co pro vás znamená, smrt jednoho trpaslíka?" Zeptal se Legolas chladně a pohlédl do otcových očí. ,,A co pro tebe?" Řekl Tranduil tak chladně, až Legolas na chvíli ztratil hlas. Tu však přišla osoba, kterou už Legolas roky neslyšel, byl rád, že jí opět slyší. ,,Králi, v okolí 100 mil není po skřetovi ani stopy." Řekla elfka, téměř ignorující Legolasovu přítomnost. Legolas, se otočil na místě. ,,Ahoj, Tauriel." ,,Legolasi..." Řekla a chvíli hledala slova. ,,Ráda tě opět vidím, jak to, že nejsi ve Valinoru?" Zeptala se elfka překvapivě. ,,Valinor je..." Začal Legolas když tu uslyšely zakašlání. ,,Ehm..ehm." ,,Omlouvám se otče." Omluvil se rychle Legolas. ,,Tauriel, omluvíš nás?" Zeptal se Tranduil a zdál se lehce naštvaný. Tauriel po uklonila. ,, Jistě pane, hluboce se omlouvám." Řekla a spěšně opustila trůnní sál. ,,Takže, co ode mě žádáš?" Optal se s přísným hlasem Legolasův otec. Legolas srovnal postoj a řekl. ,,Aby jsi dorazil na velký sněm do Roklinky. Tam se rozhodne." Řekl Legolas a upřeně se zadíval otci do očí. Chvíli tam proti sobě stanuli. A zdálo se že si oba porovnávali, kdo tu má větší autoritu. Nakonec, k Legolasově překvapení, jeho otec ustoupil. ,,Dobrá." Řekl a v očích mu zářili slabé ohníčky hněvu. Legolas však za nimi zpatřil pochopení. Uctivě se uklonil. ,, Takže v Roklince, otče." Řekl Legolas uctivě a odešel.

,,Opět na tom samém místě?" Zeptal se Legolas, když spatřil Tauriel, sedíc na stromu, pohledem míříc k hoře. Tauriel si jej všimla, ale neodpověděla. Legolas přišel ke stromu a optal se. ,,Mohu nahoru?" Tauriel na něj pohlédla, a rukou naznačila ať si sedne vedle ní. Legolas se vyhoupl na větev, poté na další a přisedl k Tauriel. Když byl nahoře. Všiml si, že v rukou třímá oblázek, s runy, který jí před pomalu sta lety, věnoval trpaslík Kili. ,,Stále na něj vzpomínáš?" Zeptal se Legolas opatrně. ,,Zachránil mě. Miloval mě, a já jeho, ale než jsem mu to mohla říct byl pryč." Řekla pochmurně a zahleděla se na úpěnlivě na horu. ,,Asi ti z části rozumím, té bolesti." Řekl Legolas a zahleděl se stejným směrem. Slunce pomalu zapadalo. A hora vrhala daleký, ale přesto temný stín. Byla tak mohutná, ve své samotě. Erebor. Vládl doposud mu vládne bratranec Thorina Pavézy, král pod horou, pán Ereboru a Modrých hor Dáin II.

,,Proč se vrátil?" Zeptala se nakonec Tauriel. Legolase se ta slova vrátila do reality a řekl: ,,Blíží se válka. Válka, o Středozemi. Temní elfové se blíží."
Tauriel se zatvářila zmateně. ,,Temní elfové?" Legolas jí začal vyprávět o tom co se dělo ve Valinoru, až po část kdy Elrond umřel. Tauriel se zatvářila opravdu viděšeně. ,,Ale to je strašné, jdu s tebou." Řekla rozhodně. ,,Otec už se rozhodl jít na sněm do Roklinky. A víš jaký je, když teď odejdeš, nebude mít s tebou žádné slitování. Krom toho, kde jinde najde tak skvělého velitele?" Zeptal se Legolas nakonec a usmál se. Tauriel si to však nechtěla nechat vymluvit. ,,Ne, půjdu s tebou." Řekla. ,,Zase jako za starých časů?" Optal se Legolas s úsměvem na tváři. Byl rád, že Tauriel by šla. Jen to ještě bude muset vysvětlovat otci. A vzhledem k tomu, že se blíží válka, to bude daleko těžší.
-----------------------------------------------------------

,,Zabotni ten meč hloubš!" Okřikl Faramir chlapce. Ten se opět rozmách a sehl do plátěné košile figurýny. ,,Já se snažím, ale ta zbroj váží snad tunu." Řekl naštvaně Eldarion, sundal si helmu a mrštil jí stranou. Faramir si povzdechl a zvedl princovu helmu. ,,Váš otec si přeje, aby jsi se naučil bojovat, dokud na to je čas." Řekl Faramir a vložil mu helmu do rukou. ,,I já se to naučil až po čase." Řekl hlas a ze schodů sešel Pipin, třímající v ruce dýmku. Oděn v lehké zbroji. ,,Sere Brale, když ale tohle je příliš náhlé, do nedávná jsem se učil jen střílet z luku a jezdit na koni. Nyní po mě otec požaduje aby jsem se naučil bojovat s mečem." Řekl mladý princ, nasadil si helmu a opět začal sekat do figurýny. ,,Ach ty mladí." Řekl Pipin a zavrtěl hlavou. Faramir se jen pousmál. ,,Jeho otec na něj neměl poslední dobou vůbec čas, jediné co celé dva týdny od něj slyšel, byly rozkazy." Řekl Faramir a zadíval se na třepetající se vlajky s bílím stromem. ,,Je to ještě dítě, co nikdy nezažilo boj. Musí se ještě hodně učit." Řekl hobit a po celém hradě se rozezněli rohy. Pipin, Eldorian i Faramir se koukli přes okraj hradeb. Dole spatřili odjíždějící družinu. ,, Válka se blíží." Řekl Faramir chladně.